Líně snídáme rybičky z plechu, chleba a popíjíme kafe. Nespěcháme a to se mi na tom líbí. Furt cestujeme, snažíme se vidět všechno možný, ale ubrali jsme letos na tempu. Pura Vida. Pohoda.
Večer usínáme za zvuků pralesa. Pískot, vrzot a minimálně tři vraždy podle těch zvuků, co se ozývaly. Prostě probíhal lov a silnější vítězili nad slabšími. My spali v našem sklepním pokojíku v posteli na které byla stanová konstrukce se sítí proti hmyzu. Přišla jsem si jak male dítě v ohrádce, aby nevypadlo. Ale nic nás nesežralo a tak to má...
Dneska Vás asi moc nepotěším, moc jsem toho nenafotila … je neděla a v nedělu se nedělá. My ráno Vstali, líně se nasnídali, pod papouščím stromem asi hoďku stáli …bylo to neuvěřitelné. V jednu chvílu jsem jich napočítala 11 kousků a jako bonus 2 leguány.
Sobota je den, kdy se opět přesunujeme. Z vnitrozemí k oceánu, z 1700 metrů nad mořem na nulu, ze 17 stupňů na 35 … hned po snídani se loučíme s panem domácím, sedáme do auta a vyrážíme. Opět je na co se koukat, Z Monteverde jedeme jinou cestou než jsme přijeli. A nutno dodat, že to je teda něco. Mají...
Z netu: Těmito názvy se označují dvě unikátní přírodní rezervace v okolí stejnojmenných vesnic, které se nacházejí nedaleko od sebe v oblasti horského hřebene Cordillera de Tilarán na jih od jezera Arenal. Obě rezervace byly založeny místními obyvateli, jsou spravovány nevládními neziskovými organizacemi a nabízejí procházky v prostředí horského...
Budíček o páté. Hážeme na sebe oblečení a mašírujeme na východ slunce v parku Palo Verde. Byla nám doporučena vyhlídka "La Roca". Nevíme ovšem, kde to je přesně a tak se omylem vydáváme na okružní vychajdu o stromech. Žádný strom nám nepřipomínal skálu a tak to zkoušíme znovu a jdeme o něco dál a nacházíme správnou odbočku. Po cestě plašíme...
Dnešní surfařská lekce je v 7:30, jdou nejlepší vlny a není nač čekat. Už takhle ráno cítíme, že vážně bude pařák. Užíváme si surf, moříčko, do vody padáníčko … prostě všechno. Je to paráda, zážitek, tohle doma nezažijem. Užívám si to I když na fotkách, co dnes přidám, vypadám jako bubák. To je soustředěnost ..
Je dopoledne 11. Dubna, vy už možná koukáte na večerní zprávy a nebo taky raděj ne. Sedím pod nádherným obrovským stromem, jehož koruna poskytuje stín a chládek. Neposkytuje elektrickou energii a tak taky možná za chvíli budu vypnuta. (pozn. Red.: ano. Vyplo mě to, bez milosti)
Tak co bych Vám tak ke dnešku nalhala … to, že jsme opět vstávali před pátou už asi nikoho neudiví a že už před šestou ráno Jaryn blbnul ve vlnách, protože jak slíbili, tak udělali, to asi taky nikoho nepřekvapí. Já blbla teda s ním. Ale zrovna byl příliv. Největší vlny měli dosahovat 2,6 metrů. Fajn. Jaryn je dvoumetrovej kolohnát...
Ráno se budíme čilí jak mravenečci kolem páté a zevlujeme po zahradě kolem domku. Jaryn si všímá asi milionu kolibříků, kteří už asi taky nemohli dospat. Čučíme na ně, oni čučí na nás a jsou ještě celí takoví černobílí, protože sluníčko … to ještě spí. Vaříme kafe a pijem ho venku a najednou kde se vzala, tu se vzala Bluejeans...