10.4.2022 Nazca a přesun v dál

Ač šli včas spát, ač včas vstali ... nemáme dnes osud ve svých rukách. V ubytování nám paní zamluvila let nad Nazcou a k němu I taxi tam a zpět. Asi pětkrát nám zopakovala, že 8:45 máme být nachystáni před domem. Tak bylo. Jen taxíku nebylo. Paní nás informovala, že za minutku. Minutka k minutce až jich na nás bylo moc, sbalili jsme se a že přeci jen vyrazíme naším autem a pak ž pojedeme dál. Přeci jen nás dnes čeká přejezd bezmála 400km. A když jsem sedla za volant a pan majitel otevřel bránu a minutek bylo zrovna 45, taxík se kde se vzal, tu se vzal objevil. Inu, ale... neděle, pohoda. Nic se neděje, sardinkujeme se do taxíku a vyrážíme. Okýnko na letenky, převážení cestujících a jsme skutečně vážení zvážení cestující a máme se tu hezky a nezhubli jsme ani o gram. Okýnko na poplatek a okýnko na daň. Pak časové okýnko. Čekat budeme asi hodinku a máme čas jít si koupit nějaký ten suvenýr, kávičku, po čem zrovna srdce touží. My nesnídali, paní nám to nedoporučila, že až pak. Že by to taky nemuselo zrovna moc dobře dopadnout. Přibíhá k nám paní z letiště, že jako ví, že jsme čtyři a že jsme tým, ale že jí váhově nepasujeme do letadla a že jeden musí z týmu ven do jiného letadýlka, jiné skupinky. A tak se volím, že to budu já, protože stejně když držím v ruce foťák, tak jsem v amoku a nevnímám nic jiného. Ale trošku líto mi to je, protože je fajn prožívat věci spolu. Odlétám nakonec skoro půl hodiny dříve. Sedíme v letadélku, dostáváme sluchátka a obrázek, co všechno máme kde vidět. Vzlétáme a letíme. Nahoru, dolů, náklon doleva, doprava. Naštěstí to dávám a se mnou všichni ostatní. Pilot a jeho kolega nám vyprávějí co že to kde vidíme, jak je to velké, kdy to vzniklo až víme úplně všechno. Paráda. Obrazců je celkem dvanáct, mám podezření, že jsem jich ale našla o několik víc ... pak zamíříme zpět k Cuzcu kolem Inckého systému na zadržování vody. Jedna společná fotka v letadýlku, dosedáme, fotka s pilotem a chvilku čekám na kamarády. Paní zde má stánek s kokovými bonbóny, žvýkačkami a listy protože ví, že každej poctivej gringo pak jede do Arequipy a bude mu blbě z výšky. Něco málo nakupuji pro strýčka příhodu, kamarádi dosedají na zem, náš pan taxikář nás veze zpět do ubytování a konečně v pravé poledne snídáme. Už se nám pěkně kroutily žaludky a nebylo to z kejklání letadélka. Byl to jen pravej a nefalšovanej hlad. Vyrážíme. Čas nás tlačí a já začínám tušit, že to nebude žádná sranda. Je skoro jedna a těch čtyřista kiláčků nějak neubylo. Píšu do ubytování, že to bude pořádná sekera. Jedu, peru se s panamerikou jak to jde. Když přede mnou není deset plně naložených tiráků, tak to jede I stovkou, ale většinou tam ti tiráci a páni náklaďáci prostě jsou a neuhnou. To to pak frčí od dvacítky tak po šedesátku podle velikosti kopce. Pod jedním z takových kopců je křižovatka, rozbočka a tady na chvilku uhýbáme. Stavujeme se na místo, kde Trabanti málem utopili Egu a Babu a vlastně I Malucha, když zachraňovali chcíplou javu. Onu slavnou pláž nacházíme, děláme si fotku, dáváme si vy-ni-ka-jí-cí oběd - opět ryby když jsme u teho oceánu. Trochu zapomínám že ceviche jsou plné feferonek, když se to zapomene nahlásit a s chutí si je dávám znova. Ou jé ... pálí mě huba a možná mi upadnou rty. Inu ... kdo chce kam ... no a jedem dál. Vracíme se na Panamerikanu a svištíme pouští dle popisu výše. Fouká vítr a písek létající přes silnici mi připomíná čerstvě napadaný prašan. Místy jsou i písečné jazyky a to na rychlosti taky moc nepřidá. Objevuje se sice neskutečná silnice bez jediného kazu, s plná funkčních odrazek, že I za tmy to je vážně paráda. Navíc před každou zatáčkou je značka zatáčky do prava nebo do leva a šipka má tvar podle toho jak moc to bude. Občas jsou slušné serpentýny a kopce ale vlastně kopírujeme pobřeží Pacifiku a prý jsou vidět I vlny ... Asi v půl sedmý večer je mi jasný že je to prakticky nemožné dojet, chybí ještě 220km a tak se rozhodujeme že v půlce tohoto úseku se přespí a pojede se dál druhý den. No a jak řekli, tak udělali a už se tu všude poctivě spinká. U nás doma je teď 6:33 a tak Vám vkládám k ranní hyeně povídání a mažu taky. Ať nejsem náhodou v něčem pozadu. Zdareček!