12.04.2022 Colca Canyon a tak

Je devět večer a já usedám k tomu, abych něco sepsala. Postel kde se nacházím je umístěna v 3608 metrů nad mořem a zjednodušeně řečeno - vím o tom.

Vstávali jsme brzo. Jára ještě vyběhl nafotit aspoň náměstí za světla, s průvodci jsme měli sraz v 7:50 před naším hotelem. Jeli před námi mikrobusem a dovezli nás na určitý úsek cesty z Arequipy odkud budeme zítra pokračovat naším autem dál na Puno a nebudeme se muset vracet do Arequipy. Provoz tam je podobný Limě. Auto na autě, jedno se cpe před druhé, čím víc pruhů tím víc Adidas a silnější vyhrává. Nechávám řídit Foxe, který je přece jen zvyklý na Prahu I když ta je proti tomuto čajíček. Vyjet z aglomerace zabírá víc jak hodinku. Hlídáme metry a řeknu vám, jdou nahoru rychle jako ty ujeté. Z 2.334 v Arequipě se ocitáme ve chvíli odstavení našeho vozu na soukromý parking plac hlídaný dvěma kohouty ve 4 000 metrech. No... během chvilky chápeme co znamená pohybovat se pomalu a rozvážně, nezvedat se rychle ze sedu a nedělat skopičiny. Je to sec mazec a to jsme si vzali prášky na výškovou nemoc, vypili dva hrnky koka čaje, cumláme kokovej bonbon ... ono už po cestě nás napadaly samý blbiny, smáli jsme se úplně všemu a dělali jsme zásadní chyby. Jaryn místo stahování okýnka u auta otevřel celé dveře a ještě to v klidu okomentoval. Vylítlo ze mě že jsme vlastně takové auto Brněnsko-Pražského přátelství a Fox říkal, že v zásadě souhlasí, jen že by to nazval Pražsko-Brněnského přátelství, Jaryn si přihodil že jsme prostě jen auto přátelství a asi nejvýstižnější je že jsme prostě takový auto. Na paring přebalujeme auto do mikrobusu a myslíme si, že si budeme dva dny valet šunky. Omyl. Vyjíždíme do cca 4500 metrů a jdeme mezi různýma keříkama na který nemáme šlapat zvláštní přenádhernou sci-fi krajinou. Jeden keříček baštěj lamy, druhej slouží k záchraně života, páč ve stonku má malinko vody no a ten tření užsiprostě nepamatuju páč moje energie dostačuje tak na šouravý krok a koukání do krajiny. Poslech paní Patricíe zvané "Paty" mi nějak nejde, povídá krásně, povídá dokonce I anglicky ale většinu povídání prostě pouštím. Kdybych sit u tak mohla sednout, tak tu budu sedět a civet I několik hodin a hlavou mi poběží všechno možný od vesmíru, pána Boha, až po ochranu životního prostředí. Páč se musí nechat, že I tady v tomto úchvatném koutu světa se válí odpadků až to hezký není, igelity a plasty vidíte všude kolem cest ... lidi prostě stáhnou okýnko a jebnou to ven a neřeší. Škoda mluvit. Skalní útvary které tu jsou připomínají stalagnity. A země zde je slaná, bylo to dřív prý mořské dno. Už to samo je dost scifi když si připomeneme, že jsme fakt ve 4500m. Když si vezmu že ze čtyř km jsem v ČR skákala padákem. Během hodiny obcházíme kolečko a jsme zpátky u busu který nás veze do místa kde je hodně lam a alpak. Jsou v této roční dobně o kousek níž než obvykle páč maj mimina ... no je to krása je pozorovat. Po tomto zážitku vystupujeme z busu ještě několikrát abychom okoukli městečka už v Colca Caňonu a jejich kostely, jeden z nich rozpraskalo zemětřesení před čtrnácti dny. Je zavřený a čeká se co bude. Nová prasklina se objevila I na samotné stěně Colca Caňonu ... a jiná se prohloubila.Vyrážíme dál nádhernou krajinou a dosahujeme nejvyššího bodu 4.900metrů nad mořem. Pak začínáme pozvolna padat až na 3.600m, kde se nachází náš hotel a dáváme si báječný oběd ve čtyři odpoledne a mažeme na vycházku, jdeme v podstatě omrknout západ slunce a kaňon z větší blízkosti. Je mi jasné, že cestou zpět asi vypustím duši. Masakr. No ... nějak to dávám. Po návratu kluci brnknou pár pisniček na místní kytárku, jíme naprosto parádní rybu a mašírujem spat. Ráno je budíček 6:15 a bude to asi ještě o něco masakroznější než dnes.

Tak se držte, a zatím papapapapa ... já se třeba zase ozvu.