17.4.2022 Pisac, Salineras de Maras, Moray a cesta vlakem vy víte kam

Máme zakoupenou vstupenku na mnoho památek v okolí Cuzca a směrem na Ollayntaytambo. Včera jsme navštívili ty, které byli v blízkém okolí Cuzca a dnes jsme vyrazili na ty vzdálenější. Snad už ani nemusím říkat, že vstáváme brzo. V sedm ráno jsme na snídani. Cuzco je nádherné město, hotel je super ... ale ty snídaně, ty snídaně. První den jsem se slečny, co nám donesla jídlo zeptala, zda to je jako už všechno. Ono ... když dostanete dvě kolečka junioru a dva plátky sýru a na talířek nalitou trošku marmelády pro čtyři lidi, tak to opravdu udiví. Dnes navíc jsme dostali I místo horké vody na zalití kávového koncentrátu celkem studenou vodu. Když dodám, že v dané místnosti, je fakt zima, nemusím vysvětlovat, proč jsme už v půl osmé sedíme v autě. První nás čeká Pisac, není to k němu úplně daleko, jen je cesta děrovaná, retardérovaná, prašná a klikatá. Line se mezi vysokými horami údolím, Krajina kolem je nepřekonatelná. Pisac nás dnes dostává asi nejvíc. Možná I proto, že se Pisacem dá chodit, že je to na docela slušným kopečku a že jsou odtud fakt masakrozní výhledy. Dá se říci, že toto místo jsme si prošli fakt poctivě ať už po směru šipek nebo jinak.

Pisac: Pisacké ruiny symbolizované Inckou citadelou se tyčí asi 300 metrů nad městem Pisac a nad údolím Urubamba. Kdysi dávno toto starodávné incké město mělo za úkol hlídat bránu do Posvátného údolí.

Dalším navštíveným místem dnes je Salineras de Maras. Dostáváme se k němu prašnou cestou.Salineras jsou asi nejpozoruhodnějším místem v Posvátném údolí, které leží mimo běžné turistické trasy, jsou Salineras (někdy také Salinas či Salineras de Maras), solné doly na jižní straně řeky Urubamby. Od Marasu jsou vzdáleny necelých 7km. Salineras tvoří více než 5 tisícovek solných jezírek, jejichž hladina se odráží v ostrém vysokohorském slunci. Jezírka jsou natěsnána jedno vedle druhého a vytváří jakési terasy, na které je opravdu neuvěřitelný pohled. Každá pánev tvořící jezírko má na úhlopříčku 3 až 5 metrů a je hluboká okolo 30 centimetrů. Bazénky plní vodou horký přírodní pramen stékající z vrcholu kopce, z výšky okolo 4000 metrů nad mořem. Pramen je plný rozpuštěné soli a je důmyslným systémem rozváděn do jednotlivých jezírek stovkou úzkých kanálků, které mají šířku méně než 30 cm. Dávní obyvatelé této oblasti vykopali kanály do svažité země a přehrazovali je kusy dřeva nebo trsy trávy. Díky tomu mohli jednoduše řídit, kam má slaná voda téct a které pánve se mají plnit.

Zdržujeme se jen chvíli, dnes nás malinko tlačí čas a koupené vstupenky na vlak. Přesto je mi schválen návrh, že zrovna tak na čučku dojedem i do Moray. Tam jsme poměrně za chvíli a lidí skutečně citelně ubylo.

Moray: Nejpravděpodobnější verze říká, že Moray byl starobylou inckou zemědělskou laboratoří, jakýmsi experimentem, na němž zkoušeli Inkové vhodnost pěstování plodin, zejména obilí, kukuřice a brambor, na konkrétních terasách. V každém patře se totiž nacházely jiné podmínky pro růst rostlin (rozdílné teploty, intenzita slunečního svitu) a tak mohli dávní Inkové testovat, jakému druhu rostlin se v určitém patře daří nejlépe. Tato teorie se však některým vědcům nezdá být pravdivá, protože vzniklá terasovitá kruhová pole jsou až příliš přesná. Největší kruhové terasy jsou asi 36 metrů hluboké a 220 metrů dlouhé. Tato experimentální políčka se údajně používala ještě před vzestupem incké říše, ale jejich přesné datum vzniku není známo. Ještě donedávna bylo možné se po terasách bez problémů procházet, dnes už jsou pod dozorem hlídačů a je možné chodit pouze po jejich okraji.

Nyní nás už čeká jen zrychlený přesun do Ollayntaytamba, ubytování auta na placeném parkovišti a odchod na vlak. Na vlakáči konečně jíme a utíkáme do vlaku, který už čeká jen na nás. Řeknu vám, to je zážitek. Akorát asi mají strach, že se jim zkazíme. Klima jede na plné obrátky. Typuju že je ve vlaku tak 19 stupňů. Postupně všichni, kdo jsou ve vlaku, vytahují svetry a bundy.Já hltám nádhernou přírodu okolo - postupně s mění v tropickou krajinu. Stromy, na stromech orchideje a tak různě. Na chvilku mi padá hlava a najednou jsme tam. Lidí obrovské množství a co se lidí týká, tak na jednoho člověka jsou tak tři stánky v tržnici. Jakmile se doplahočíme do bodu Bé (k hostelu kde mme bydlet) zjišťujeme že naše pokoje nejsou, neexistují a paní nás vede zpět do bodu A - odkud jsme vyšli. Zde nás předává jinému hostelu. My se rychle oplachujeme a mažeme nakoupit ještě pár dalších šíleně nutných zbytečností, dáváme večeři a rychle spát. Zítra budíček v 5:00... a hádejte proč.