18.4.2022 Machu Picchu

Vskutku mystické místo. Neodjeli jsme z něj dle plánu. Zůstáváme a nevíme jak dlouho. Je to místo, kam teče jen řeka Urubamba a jede vlak. Ano dá se pěšky ale to zabere víc dní a navíc Ollantaytambo by bylo pěkně do kopce. A my už nakoupili dárečky a pěkně bychom se pronesli. Napadlo nás půjčit si raft, ale jet tyhle WW5 proti proudu, to taky asi nedáme. Foxe zas napadlo, že bychom mohli jít vycházkou po proudu řeky, zkusit najmout šerpy a z tý další obce po proudu zkusit najmout taxíka. No a nebo taky, že počkáme až to přejde a zkusíme přebookovat let. Nooo a nebo taky, že zkusíme počkat až to přejde, dojet autem z půjčovny jen do Cuzca a odtud si koupit vnitrostátní let Cuzco-Lima. Proč to řešíme? O víkendu nám přišel email, že bude 18.-19.4.2022 stávka a že nebudou jezdit vlaky, které jedou z Cuzca v kombinaci s busem. Nás, kteří jedeme až z Ollantaytamba, že se to netýká. No... týká. Dnes vydali prohlášení, že vlaky nepojedou žádné. Od 15h jsme čekali do asi osmi do večera na to, aby nám řekli, že v noci žádné vlaky nepojedou taky. A prej ani zejtra. Nicméně teď vám píšu z hooooodně luxusního hotelu, kde jsme si zaplatili noc za cenu hostelu, protože jedni stávkujou, že je drahá nafta a druhým tím ten příjem zkazí. Dnes nedojeli noví turisté, nikdo nenakupoval v tržnici, nejedl uvařená jídla, zítra nepůjdou lidé na Machu Picchu. Nicméně od těch tří do asi do desíti do večera to byla slušná party, hned vedle nás čekali Brazilci a Ti se nenechali rozkolísat. Pustili hudbu, tančila se salsa a další rytmy, tleskalo se, smálo, pivo teklo proudem a když jsem jim pak pučila kablík, bo bedýnce došla ščáva, zrobili radostí Brazilskou vlnu. Masakr. Jaryn říkal, že tu asi zůstanem, spravíme si nějakou rujnu, budem chovat lamy a pěstovat koku. Tak jsem vám popsala večer a teď se mohu vrátit k ránu.

To, že jsme nespali v hotelu, který jsme měli přes booking zamluvený, bo na nás prostě nějak zapomněli, nebo pronajali náš pokoj ... to jsem vám včera nevyžvanila. Paní nás dovedla jinam, tam nás nechali za stejnou pidi cenu (13USD za pokoj) a slíbili nám připravit na 5:30 krabičky se snídaní na cestu. Teplá voda tam netekla, na krabičky zapomněli, nicméně měli jsme kde hlavu složit a batohy jsme si tam taky mohli nechat až do toho slavného neuskutečněného odjezdu vlakem. V 5:30 jsme stáli vzorně nastoupeni v kilometrové frontě, kterou rychle ukrajovaly busy najíždějící jeden za druhým. Do šesti jsme se motali nahoru do kopců serpentýnama a v šest nás autobus vysadil u vstupní brány. Já blbec!!!! Všichni mi furt říkali, nelez hlavně na Wayna Picchu, tam sou schody smrti, jsou kolmější než žebřík. No tak jsem si vybrala Machu Picchu ... a nějak mi nedošlo, že to je výstup na nejvyšší horu, která se tady dá najít. V šest jsme prošli bránou, v sedm se otevřel vstup na horu. V sedm se otevřelo schodové peklo. Byly dlouhé, ku podivu do kopce, byly kamenné, občas vysoké, byly všude. Převýšení něco přes 600m a hodinky mi řekly, že jsem vyšla 216 pater. S Lenčou jsme za každým schodovým blokem doufaly, že každý schody jednou končí ... všude kolem nás funěli, oddychovali, potili se lidé z celého světa a stejně jak my se ptali, co tam dělají. Mlha přede mnou, mlha za mnou, za tu by se Rákosníček fakt nemusel stydět. Nahoře super, dostali jsme nařezáno žílou (dovoz ČR) seděli tam Poláci a děsně se bavili a furt byly mraky. Vlhkost 100%. No na chvilku jsme se okna dočkali a mazali jsme dolů, protože na 11h jsme měli mít vstup na další horu. Schody dolů nás překvapily tím, že byly ještě víc nekonečné a taky jsme nan ich potkali českou výpravu. Ti šli teprv nahoru. No, nakonec jsme to nějak sešli a čekala nás vychajda městečkem, řeknu vám - nádhera nádhera nádhera. Něco dechberoucího a něco, co stojí za všechna ta příkoří, pravidla, postupy a tak různě. Možná si troufnu říct, že jsem nikdy nebyla na žádném takovém podobném místě. Každopádně vše, co tam je k vidění, dokreslují ty hory okolo. Celé to, jak to tam je, je dokonalé. Chodili jsme a chodili a kochali se a ve dvě jsme se rozhodli jít na bus. Ten nás svezl dolů, my si dali oběd, kafe, pohodičku a mazali na vlak.... No a zbytek už víte.

Tak vlastně ani nevím, odkud vám budu psát zítra a jak moc se naše plány změní, co vlastně bude ....