5. dubna, den, co měl 24 hodin

Tak a je to konečně tu. Cesto do Peru, milé KLM a stávky – DĚ-KU-JEM!!! Nic netušíce uvíznuvší v Peru získali jsme tím jedním jediným dnem navíc vouchery na nové letenky. Hned jak jsme to zjistili, bylo jasné, kam to bude. Ptáte se proč? Proč znovu Kostarika? Protože … prostě proto. Je to takové malé místo na světě, kde nám úsměv na hubě rozkvete a kde je nám hej a kde to je prostě nej.

Je jedna v noci, vstáváme a mašírujeme na Prágl. Auto ponecháváme firmě Fix parking na měsíc v úschově, vše běží jako na drátkách a než bys řek švec, sedíme v mikrobusu na letiště. K odbavení přicházíme tak, že jsme první a nestojíme žádnýho dlouhýho klikatícího se hada a jsme odlehčeni a natěšeni. Let do Amsterodamu někteří z naší dvojice jako nejostřílenější letci celý prospí a v Amstru čekáme jen dvě hodinky. Kolem nás už zní španělština a je tu zvýšený objem baťůžkářů v turistických botách.

Letadlo vzlétá a na nebi je mega velký úplněk a zároveň svítá a s tím světlem my poletíme celou cestu. Opouštíme chladné evropské vody a evropský čas a míříme si to o osm hodin zpět. Je to dlouhý a spát nám moc nejde, Jára posunuje očima letadýlko na obrazovce dopředu a čeká na půlku cesty, na třičtvrtě … a pod náma probíhají Bahamy, Kuba … pak sledujeme Karibik a už je to tady. Klesáme, Kostarické hory si s námi trošku pohrávají jak vítr s pírkem, ale my se nedáme a přistáváme na SJO.

Nastává trošku panika najít svého převozníka do Jumbo Car, nesídlí na letišti a asi stovka taxikářů a jiných přepravců nás chce uloupit. Volám do JumboCar a stíhám říct, že už sme tu a že čekáme než se hovor přeruší .. ale byli jsme vyslyšeni a jsou tu pro nás. V neskutečné rychlosti přebíráme náš snový prťavý expediční vůz značky Jimny, Jára vytrhává přední sedadlo a sedí rovnou v kufru …. Startujeme wifínu a valíme si to do dnešního ubytka, které je mimo San José, mimo hluk ulic, haldy aut … které je na cestě za našimi zážitky. Mají tu príma piscinu, tak to zkoušíme, ale žijem neska už nějak moc dlouho, 24 hodin … a je to cítit. Je šest večer novýho času .. a my to balíme a prostě jdem spát.

Tak dobjou vy všeci … a třeba zítra …