Budíme se, balíme, snídáme, jedem. V 8:45 nás čeká plavba na Islas Ballestas v Paracasu. Jinak se jim říká Galapágy chudých. Lístky máme koupené a máme se tam hlásit. Perou se o nás nabízeči zážitků a my se úspěšně bráníme dokladem, že už máme zakoupeno. Španělsky mě navádějí ke správné osobě, na ten jeden jediný správný parking a já jim zatvrzele odpovídám, že jim nerozumím ani prt. Jeden to vzdává a navádí mě osobně tam kam patříme. Dostáváme pásky na ruce, lístky do ruk, které vzápětí další člověk roztrhá a už stojíme frontu. Jde to rychle. Během chvilky jsme v lodi a vyplouváme. Pan kapitán je rozverný Peruánec, zvesela a rychle vypráví vše, co ví a ví toho určitě hodně. Pouští latinskoamerické rytmy a všichni zpívají zřejmě nějakou fakt velkou hitovku, div že loď netančí. Rychle míjíme různé ostrovy a ostrůvky až se ocitáme v neskutečné říši kormoránů, pelikánů, terejů, racků, tučňáků, tuleňů a lachtanů a taky mezi mnohametrovými vrstvami guana - ptačího trusu, které je cenným hnojivem. Velké vrstvy byly už vytěženy, ale v současnosti je těžba regulována - povolena jednou za několik let, vždy po nezbytné obnově. Je to něco neuvěřitelného. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla. Ptactva je tu skutečně kikilion a divím se, že nás žádný nezasáhl. Možná bychom si to zasloužili. Loď smrdí jako peklo samo a jestli to tady musí zvířáci takhle snášet každé dopoledne, tak musí pěkně kašlat chudáci... ale asi jsou na nás zvyklí. V moři jsou přenádherné medůzy. Plovou kolem nás tuleni, vůbec se jim nelení a my fotíme a točíme jako smyslů zbavení. Je to nádhera. Výlet trvá dvě hodinky. Když se vracíme zpět, překvapují nás delfíni vlnící se oceánem. Fotku si půjčuji od Foxe, protože jsem zrovna točila video (děkuji). Po návratu do přístavu si dáváme s chutí výtečnou rybu a koštujeme první povinné Peruánské jídlo - Ceviche ... luxus. Ale je čas jet dál. Opouštíme přístavní celkem zelené město Paracas a noříme se opět do rozlehlé pouště. Čeká nás dnes celkem 220 kilometrů. Krajina se postupně mění a z pouště začínají vystupovat hory. Projíždíme jimi serpentýnami, naprosto božským tunelem, který nemám vyfocený, protože dnes sedím za volantem, ale panorámata jsou to úžasná. Mezi horami jsou údolí, v údolích jsou řeky a tak je ta pouštní krása obohacena zelenými údolími plnými ovocných stromů. Kupujem banány a mlsáme. Se setměním dojíždíme do Nazcy, ubytováváme se v B&B El Jardín a název splňuje to, co člověk očekává. Večer trávíme v krásné zahradě pod stromy a popíjíme Pisco (vinařství Ica - 40% pálenka z vinné révy) ... a protože je moc hodin, tak zhasínáme a dobrou noc, protože ráno co? Protože ráno poletíme letadýlkem za dalšími zážitky...

Fotogalerie