Bartolomé

Tak dnes se v kutlochu vstává opravdu brzo. Už před šestou. Po půl sedmé pro nás totiž vyzvedávají z agentury a vezou nás na meeting point. Schází se nás tam asi dvanáct kousků, včetně dvou lidiček z Německa, se kterými jsme vycházkovali už včera. Musíme zase přejet celý ostrov až ke kanálu Itabaca, kde přesedáme do nafukovacího člunu a tím nás vezou k lodi, kterou pojedeme dnes na výlet. Moře je klidné. Máme dovoleno si vlézt na jachtě, kam se nám líbí, lezeme tedy do přední části a pozorujeme okolní ostrovy jako třeba Seymour. Naše trasa vede kolem malého ostrova Daphne na kterém bydlí terejové - Terej tichomořský, Nazca booby (Sula granti). Míjíme ho velmi pomalinku a těsně kolem, abychom ptáky dobře viděli. Pak už naše cesta směřuje přímo k ostrovu Bartolomé.

Cestou koukáme po tučňácích, ale je hic a jsou zalezlí … Tučňáci jsou zde schopni existovat proto, že se přizpůsobili a jsou prostě malinkatí. Jediné co jim tu škodí, jsou kočky, které sem dotáhli lidi a ty zdivočely. Dříve byly aspoň bílé a dobře se hledaly, ale postupně ztmavly a splynuly s přírodou. Ochránci kladou na tyto kočky paste, aby měl tučňák šanci. Na ostrově, kde ho hledáme, žije asi třicet exemplářů. Takže I vidět jednoho a na chvilku je úspěch. Úspěch se nekoná a my vystupujeme na Bartolomé a odhadem nás čeká dvěstě výškových metrů po schodoch, po schodoch … co deset minut nás zastavuje průvodce a vykládá nám o vzniku ostrovů o tom jak to tu funguje a nefunguje, a taky o tom, že bartolomé není mateřský ostrov. Je propojen se Santiagem, kde je hlavní kužel sopky. Postupně jsme chytřejší a chytřejší a taky jsme výš a výš … až konečně se nám naskytuje onen ikonický pohled na Galapágy. … takže opět och, koch koch … kocháme se a je nám hic. Sem tam naštěstí lehounce foukne vítr ale není to nic chladivého. Ale ty panorámata!!!! Chystáme se sestoupit zas dolů, když tu, kde se vzal, tu se vzal, krouží nad námi dravec…. A ne ledajaký! Průvodce poskakuje šťěstím, že ho vidíme. Káně galapážská - Největší endemický dravec Galapág je na vrcholu suchozemského potravního řetězce. Žijí na neobydlených ostrovech Santa Fe, Española, Santiago a Isabela, kde se živí převážně ještěrkami lávovými. Jára mi rychle podává foťák, ale káně se rozhodne po dlouhém kroužení usednout na vrchol ostrova a čučí na nás. Asi má hlad. Raději jdeme dolů. Než dojdou ostatní, zouvám sandále a stojím ve vodě a chladím se. … no ale fakt jen na chvilku. Zase se vracíme na jachtu, kde nás čeká drobné občerstvení a jede se šnorchlovat na protější ostrov. Jsme tam snad hodinu, je neskutečně čistá voda, ale co je úplně skvělé, tak v místě, kde se poprvé kouknem pod hladinu leží na dně hnedle pět žraloků… pak vídíme různé rybke, velké, malé, barevné, v hejnech i osamělé, zahlídla jsem i hvězdicu … fotky mám mizerné kvality, na videích sem tam něco bude … snad. Pak se potápíme ještě na jednom místě a zase, najednou, kde se vzal, tu se vzal, tučňák. … On to říkal průvodce hned… když kolem vás udělá něco šílenou rychlostí frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. … tak to je tučňák. Tak to frrrrrrrrrrrrrr jsem zahlídla hnedle dvakrát, přímo pode mnou … ale než člověk vůbec pochopí, co se děje, je fuč. Pláž je taky nádherná, jemný písek, neskutečně čistá průzračná voda … krása … po nějaké půlhodině nás vezou na loď na oběd, máme rybu, rýži a brkaši a k tomu pár kousků papáji a ananasu. Ale ještě cestou si všímá kapitán dvou tučňáků a tak mám blikanec aspoň na mobil. Cestou zpět jsou vlny jako stodoly, lodí to houpe tak, že chodím jako se třema promilema … a i ostřílení námořníci se pohybují jako by tancovali dupáka … K hostelu se dostáváme se západem slunce, rychle nakupujeme vodu a pár nezbytností a jdem bydlet. Tak jo… mějte se!