Cahuití den

Tak jo. Dneska je naordinováno odpočívání a dospávání se, abychom se konečně zharmonizovali s místním časem. :D :D :D tomu říkám plán.

Tak jo. Realita. Budíme se ve čtyři ráno. :D nikdo nikoho nechce budit a tak děláme, že spíme. No.. nakonec je to provaleno. A tak já se teda balím a že jako du fotit východ slunce na Playa Grande... no a nakonec nejdu sama, jdeme všichni a je to velká koupací paráda. Jsme tam na to absolutně sami, nikde živáčka a tak naše ještě nehorázně bílý zadky mohou svítit do dálky.

Slunce vychází 5:25 tak jako šouravě a rychle se schovává do připravené oblačnosti těsně nad obzorem. Ale v šest už si to na nás svítí plnou palbou a ano. Hřeje to. Mažeme do našeho domečku a cestou zdravíme lenochodi - mamka furt někde trajdá a taky jednoho motejla, co má rozpětí křídel jak vorel bělohlavý... usedá na strom u našeho bungalovu a já při jeho focení málem končím v síti fáááákt hustýho pavouka. Dělám snídani, dnes budou míchaný vajíčka, bo máme vlastně asi hlavně a jen ty vajíčka. Pěkně s máslíčkem a bagetou a kafem černým, Kostarickým a silným. Sedim, láduju se, sepisuju zážitky a tu k nám přiskáče prťavá a o to jedovatější šípová žabka - její jed batrachotoxin je ochrana před nepřáteli a kožním parazitům je považován za nejprudší živočišný jed na světě - hej žábo žabko, já nejsem žádnej nepřítel!!!!

Jsme asi tři kiláčky svižnou chůzí od National parque Cahuita a to je náš dnešní cíl. (plán dne - viz výše). Je to park plnej různých tvorů a tvorečků a taky je plnej nádherný bílý pláže. Kousek dem, chvilku se koupem, já nasazuju novou outdoorovou kameru, že natočím nějaké ty vlny rovnou z vln a jsem děsně happy a spokojená a tak mi jedna z těch vln pěkně podrazí nohy, abych si jako nemyslela... a už nemám kameru... :D natáčela asi dvě hodiny. Teď má někde v moři Nemo a Dory celovečerák ... a já mám smůlu. Nakonec se domlouváme, že to procajdáme celý ten park a než vyjdem, že sníme ty tousty co jsme si dělali na cestu. No jo .... Ale když Lenka začala žvejkat du dva dny starou dobrotu... řekla si jedna Malpa ... že jako ale ten toustík fakt jako chce. Hele nikdy jsem neviděla takovýhle lítý souboj o toust... Vopička cenila zuby a brala Lence deku a Lenka zkoušela kšššššáááá ... a různé jiné triky ... no ... normálně si ten toust ubránila. Posilněni vydáváme se na další úsek cesty, já se dojímám nad přenádhernýma prázdnýma plážičkama s popadanýma kmenama a nad tou lidsky neupravenou nádherou a ejhle je z toho dnešních 17km v nohách, nula hodin líného válení na pláži a ještě větší nula s tím pospáváním... inu ... asi půjdu zítra zase fotit východ slunce, protože prostě ta naše playa je moc bonita ...