Cesta do Tortuguera

Nastal čas opustit náš útulek "Cabinas Algebra", kde jsme strávili fakt nádherný čtyři dny v chajde v pralese, kde to fakt žije. Čeká nás círka 180km autem po silnici a hodinka lodí po řece. Vstáváme brzo abychom všechno stíhali. Jedeme kolem Limónu, kde to je samej Truck, navíc z jediný silničky vedoucí na týdle straně Kostariky staví dost drsnou dálnici a navíc se tu jezdí většinou 60km/h ... vstáváme v šest. Už takhle ráno se pokouším jednu Seňoru, co má kousek od nás takovej prťavej krámek přesvědčit, že nemáme chleba, aby otevřela dřív. Vysvětluje mi prstama že jako v osm... a já jí vysvětluju rukama, ve kterých svírám imaginární volant, že jako v sedm brm brm. Vítězím, Seńora otvírá a získávám pro nás tousťák měkoučkej jak z aviváže ... neumřem. Bohatá snídaně, loučení s majiteli ubytování, do auta nasedání a frčíme. Frčíme chvíli, protože narážíme na luxusní stánek u silnice, kde jsou vzorně srovnaný luxusní, voňavý, zralý a hlavně exotický ovocíčka. ... kupujem trs banánů... takovejch těch prťavejch jak u nás na Moravě prostě nikdy nekoupíš,,,, jsou uvnitř až žlutý, sou sladký, chutnaj jak s medem ... no nebe v hubě ... kupujem mango a taky papáju. Vyzbrojeni ovocem vyrážíme k cíli.

Musím zmínit, že dneska fakt chčije a chčije. Nebe je temný, šedý a zlověstný. Těžký mraky jsou nacucaný jak houba a chystaj se to na nás všechno vylejt. Ale my sme zvyklí. Tortuguero je fakt mokrá část Kostariky na severu karibský strany skoro na hranicích s Nikaraguou. Ročně tu spadne 6000mm srážek a kdyby nepršelo bylo by to divný. Je to vlhkej deštnej prales, ale já bych spíš řekla mokrej deštnej prales. Na park je využíváno 1% rezervace a zbývajících 99% rozlohy absolutní ochraně - chrání pláže pro rozmnožování 4 druhů mořských želv, kapustňáka, který je jedním z nejvzácnějších a nejohroženějších savců v Kostarice, Chrání stanoviště největší kočky v Americe.

Očekávání se naplňují. Cesta je ucpaná, skoro celou cestu si to hrnem čtyřicítkou až padesátkou mezi truckama a celkem se s tím nedá nic dělat.

Kolem poledne přijíždíme do La Pavona odkud už se autem vážně nedá. Odtud už se musí po řece. Představte si sedadla v šalině ... jako loď... no tak něčím takovým ale bez skel, zato se silným motorem, jsme přepravováni značnou rychlostí do Tortuguera. Potkáváme želvu, krokodýly, kajmana, různé ptácí, bazilišci, vopičáky a tak různě. Bydlíme přímo u řeky, takže vystupujem na molu našeho hotelu, domluváme na zítra v šest ráno výlet lodí do parku a jdeme rychle na pozdní oběd - ryby se nám zachtělo a kromě nás zrovna obědvá Lolo... a vrchní říká: "El es Lolo, el es mi amigo" :D a Lolo strká zobák do kuchyně a dostává pořádný kus ryby. Jdeme na procházku vesníčkou a je hodně cítit, jak je tu málo lidí, jak je všechno zavřené a  působí to smutně. Taky už se musíme rozloučit s Karibikem, než padne tma. Ano, zítra míříme do vnitrozemí a nabíráme směr Pacifik. Chvilku se motáme u moře, droním si a protože znovu začíná pršet, mažeme ještě do Italské restaurace na kafe. Spát jdeme dneska brzo. V 5:45 máme být nastoupeni k návštěvě parku. Tak Parkům třikrát zdar a nazdar!