Cestou necestou do Dos Rios k vodopádu el Santuario

Budíme se v La Fortuna a Volcán Arenal jako by neexistoval, všem túristům se vysmíval. Je prostě pod mrakem a není vidno ani úpatí … prostě prt Velebnosti.

Jsme ledově klidní. Víme, že tam někde je, protože už jsme ho viděli. Přespali jsme pod ním, nic nám neprovedl, snídáme luxusní vajca a černó fazulu s rejží … tohle se nikdy nepřejí. Sedáme do auta a chystáme se přemístit 150 km do vesničky Dos Rios pro změnu u vulkánu Santa Maria … před dvěma lety jsme kousek od této oblasti navštívili Catarata la Leona a doslova nás posadil na prdel. Letos jsem objevila fotky vodopádu "Cathedral waterfall" nebo chcete-li Sanctuary Waterfálu.

Vyrážíme.Projíždíme krajinkou od vesničky k vesničce a v jednu chvíli z mostu zahlédneme podezřele, velmi podezřele modrou řeku. Zastavujeme..kousek od mostu mají místňáci fiestu, hraje hudba, probíhá koupačka, líbačka … prostě všechno a probíhá to u Río Céleste, kterou jsme letos byli rozhodnuti nevidět. Když ono ji lze jen těžko přehlédnout. Je tak nádherně modrá. Jedeme dál. Celkem to maže až do městečka Upala. Ono … z nějakýho důvodu nám to říkalo, že 150km pojedeme tři a půl hodiny .. teď už víme proč. Za Upalou někdo ukrad silnici a nás uvítal krásný, prázdný, půvabný Kostarický venkov. Nejdřív jedu relí samajama s výsledkem tři ďury mines do čtyř vletíš. Halt asfalt. Párkrát to spláchnou deště v mokrým období a je to. Docela vítám moment, kdy končí i asfalt a začíná roleta s ďórama … s roletou už to umím, šlápnu na plyn, zavřu voči a frčím … prach přede mnou prach za mnou. Krajina kolem nás se změnila a hodně ji tvoří pastviny a takový ty stromy, co by zvládly zastřešit půl Moravy, kdybychom je tam měli. Pohybujeme se vlastně asi osm kilometrů od hranic s Nikaraguou. Pro mě je to skvělý zážitek, nevím co na to místní Ticos, ale většinou mají obrovský auta s obrovskýma kolama a nebo mopédy. Já mám úsměv přes celou hubu a konečně se cítím expedičně. Drncáme nalévo a napravo, provádím průdké vývrty a výkruty a snažím se netrefit ty největší lochnesky. Potkali jsme jedno takový velký auto s těma velkýma kolama… a jedno mu chybělo, copak o to … Ticos mají čas to tejden zachraňovat, ale už vidím, jak semko volám asistenci a čekáme na ně. NE! My chceme vodopád.

Po třech a půl hodinách brutální rychlosti 40km/h jsme na místě. Dokonce trefuju sodičku pána, co nám má předat klíče od domu, kde budem dnes bydlet, kde budem úplně sami. Jen my a masív Santa María. Dáváme si naprosto parádní luxusní a úžasné Casado já con pollo a můj drahý con chuleta. Přebíráme domek, oblékáme plovky a mažeme na vodopád. Na to máme průvodce. Průvodce ze statku 2km od nás, co pěstuje pomeranče. Má jich celej sad a ten sad je moc krásnej. Procházíme jím a pak uhýbáme a někde pod náma už to hučí už to zurčí. Postupně třikrát scházíme až k řece a zase se vracíme, abychom viděli všechny ty její vodovodní faze, pády a zákruty. Je to paráda! Voda je prostě živel a najde si každou skulinku. Poslední faze je napínavá pro srdce každého fotografa se zrcadlovkou a kamerou, který se chystá projít zuřící vodou až kousek pod vodopád, aby ho prostě měl, aby ho ukázal a přiblížil světu, aby ho zachytil. No… řeknu vám to jednoduše, situaci řesím svérázně a vše dávám do batohu na záda mé drahé polovičce ať s tím nespadnu já. Lezeme přes pořádně kluzké, velké, kulaté a vodou ohlazené mugly, nohy nám klóžó všema směrama, ale bojujeme úspěšně. A jsme tam. Fotím, natáčím, divím se a obdivuju tu našu matku přírodu, jak krásně to tady zařídila a jak je šikovná. Celá rozechvělá štěstím, půjčuju foťák jednomu z parťáků, co je s náma na vycházce a nechávám se zvěčnit s milovanou polovičkou a hned několikrát. Fotograf zaujímá divoké pozice až mám strach, že I s mou zrcadlovkou upadne do divoké vody a už je nikdy nenajdem. O dvě tři hodinky později už vím, že nevyfotil ani jednu fotku. No… já naštěstí jo. Už je mám upravený a za chvilku vám je přidám, ať se pokocháte taky. Piju kostarický kafe, řvou tu všeliké havěti, dokonce už jsme zaslechli I milovanou Montezumu Oropendulu a vopičáka vřeštana … no není ten svět krásnej? Jo a taky asi bude pršet, nebe temní, Jaryn sebral prádlo a tak to může klíďo píďo na nás spustit. Bude se dobře spat.

Tak zdareček zejtra přítelíčkové!!!