A je to tady. Co tomu předcházelo všichni dobře víte. Nejdřív se Jaryn vysekal na kole, zvládl to a přežil a pak dostal vynikající nápad. Že by bylo třeba super jet na dovolenou a vzít si k tomu měsíc neplacené volno, dojet do Peru a odtud autem na Kostariku, kde bychom byli taky měsíc. Bylo mi jasné, že toto v práci ani nevyslovím, že to je utopie, ale když se and tím člověk zamyslí ... krásná.

Nicméně jsme to zavrhli a vzniklo z toho samostatné Peru. To jsem se octla ve svém živlu a s nadšením se pustila do vymýšlení a plánování. :D :D :D Nicméně jsem zjistila, že vymýšlet nic není třeba, že už je vše vymyšleno a není tedy třeba se pouštět do žádných větších akcí. Peru je tak obrovské a rozlehlé a přejezdy v jednotlivých dnech tak dlouhé, že klasická Gringo Trail nám bude úplně stačit. Většina lidí využívá noční přejezdy speciálními busy. Projdou si trasu co mají v plánu, večer usnou v buse na jednom místě a ráno jsou na dalším bode jejich trasy. Ale my milujem Trabanty a dobře víme, že když budu přes den někde a přesun prospím, přijdu o nádherná panorámata a vyhlídky a možnost, že když se mi něco fakt líbí, tak zastavím. Na konci února se ozval Fox, jak se máme a co děláme a tak jsem mu to řekla. Na druhém konci linky bylo dlouhé ticho, druhý den následoval dlouhý telefonický hovor a pak to nabralo rychlý spád. Jedeme čtyři. Fáze plánování nabrala nový směr, změnit auto na větší, k našemu pokoji zajistit pokoj druhý.

Den odletu ... vstáváníčko v 00:15, cesta do Vídně, z Vídně do Paříže a odtud přímým letem do Limy. Českého času jsme do bodu B přiletěli kolem 24h večerní. Lokálního času krásných 17h. Půjčujem auto a já se dobrovolně (!!!!) vzdávám řízení :D Fox usedá za volant a my ostatní ho podporujem, Jára naviguje a chvilkama se jenom smějem. Do tří pruhů se vejde I pruhů šest a chvilkama vzniká I pruh sedmý. Dostat se zleva doprava je sec mazec a vítězí silnější. Troubí se, na blikání se kašle. Silnice těsně kolem Pacifiku s vlnama jako stodolama, to se prostě neomrzí. Prostě Lima. Nicméně k hotelu jsme zdárně dorazili, přežili a hned se šlo na vycházku do lékárny pro pilule na výškovou nemoc, směnárnu jsme nenašli. Miraflores je hodně pěkná, luxusní čtvrť. Hotely, obchody no a krásně nasvětlenej burácející Pacifik. Slavnostně jdeme na pivko, gáblík, pivko, pivko, pivko a daří se nám jít spat v 10h místního času. Ráno vstáváme brzo. Neřekla jsem vám totiž, že jsou tu zrovna nepokoje, které začali též Ruskou invazí na Ukrajinu. Zdražilo jim to tu pohonné hmoty a chudí lidé na to prostě nemají. No tak se zvedli, zatarasili půl Peru a vymáhají si svoje. Nepokoje jsou tu často, prostě Peru. A taky už víme, že I oni chodí spat. Takže když vyjedem fakt brzo, tak třeba I vyjedem z Limy.

Tak ahoj zítra... 

Fotogalerie