Corcovádo a Rio Claro

S prvním vykouknutím z našeho příbytku spatřuji opice. Nepřipravena, foťák nemaje užívám si celou jejich tlupu svižně skotačící na mangový stromy v hostelu. Za chvíli už si to štráduju na vedlejší pláž, vidím několik papóchů Ara, ale než vidím, je spíš slyším, bo ještě nevyšlo slunce a tak je to všechno takový pěkně černobílý. Pak už je čas na gallo pinto a kávičku, chvilku zevlování a v devět vyrážíme na dnešní vejlet. Jmenuje se to "kanoe tour" ale to je čirá mistifikace. Nejdřív hodinu jdeme k té řece, pak na něco čekáme a nevíme na co. Nutí nám vodní obutí a taky vesty a že prý je budem potřebovat až na cestě zpět. Takže, přátelé…. Kanoe = plastová loďka asi pro šest osob. To znamená: já, Jaryn a pan gondolier stojící s něčím jako vařečka vzadu na zádi …. Jedeme proti proudu. Foťák nemám bo se nevešel do loďáku, sedim a divím se jak divizna. Vidíme pár bazilišků, ješťěrek a tak. V jednu chvilku je slušný proud, borec opouští loď a snaží se nás popostrčit. Využívám nestřeženého okamžiku a jako správný háček chápu se vařečky a popoháním plavidlo zepředu… borec je nadšen, vono se to hejbe. V jednom místě je skákací skalka a koupací jezírko a pokračujem dál. Kousek. Parkujeme parník a dál se de vodou pěšky. Kanoe jsou odpuštěny. Jdeme slušný kus vodou proti proudu a pak odbočujeme na jeden z přítoků, kde po další chvilce brodění je opravdu pěkná kaskádička. Tak se chvilku kocháme, kópeme, ploveme … a pak se vracíme na hlavní tok. No totok. Nastává moment, který naprosto neumím nazvat. Odpusťte neznalé. Nazývají to nějak jako "flying" prostě pro mě flajing. A vidím to teda poprvé v životě. Nohy si cpu do děr na rukávy, zapínám vestu na perdeli a jdeme na to. Nazývám to pro sebe vestingem. Prostě sedíme ve vestě ve vodě a frčánkujeme zpět po proudu. Je to fakt dobrý a dobře se bavíme. Hlavně to v tý řece pěkně chladí, slunce je kdes za stromy a nám je báječně. Tož hezký to bylo. Teď zase zpět půl hodinky kolem pláží a přes dva brdky na hostel, na pozdní voběd a pak jdem zkusit pláž. Jsou tu pláže hodně do kopce a vlny dělají slušný válce. Člověka to dokáže pekelně semlet, než tam vůbec vleze. Takže se jen ochlazuju a sedím pod palmou a kochám se. Při kochání, kde se vzaly tu se vzaly, vopičáci přijuchali… prohnali se patrem s hamaky, hópaly se a skotačily a zarazili se na mangovým stromě a baštili co jinýho než manga.

Ono není důvod to furt někam hnát. Zítra vstáváme v pět ráno a v šest nás nabere loď a poveze nás do samýho srdce Corcovada … tak věřím a doufám, že uvidím I něco víc než ještěrku.