Ekvádor, země beze stínů

Celou noc lijavec a ráno ažůro. Vstáváme do jasného dne s čímž jsme moc nepočítali, kvůli období dešťů, jak jsem již zmiňovala. K snídani máme vajíčka, jakési placky, sýr a báječný maracujový džus. S kávou je to zde opět horší, v nabídce je rozpustná nebo již hotová, ale to neva. Po snídani vyrážíme jak jinak než na loďce celá ta naše partička k jedné z rodin žijících v okolí. Projíždíme jezerem a kousek za ním si opět hrají růžoví delfíni. Fotky nějaké mám, fotil mi je náš průvodce Kamil … jsou jaké jsou, já bych neměla ani jednu … motejle a rybke prostě fotit neumím. Hlavně když se vynořují, kde se jim zlíbí a ani předem neřeknou … ale pohled to je krásnej. Jedeme řekou a přijde mi to jako když jedeme vodu někde na Sázavě, je hic, skoro třicet stupňů a voda dává tělu pocit chladu, ale to slunce stejně žblunce a začínám se bát jak budem večer grilovaní. Matláme na sebe padesátku a snažíme se věřit, že jsme na Sázavě a ne na rovníku. Ale na Sázavě se člověk schová pod stromy do stínu, ale to tu prostě tak nějak není… stín není. A mě se vynořuje v hlavě dokument o Ekvádoru nesoucí název: Ekvádor, země beze stínů. Pravdu měli … ale protože to svištíme po vodě s motorem, jsme vzduchem chlazení a je to spíš jak v kabrioletu … vidíme zase spoustu ptáků a všichni se nějak jmenujou a jeden je turkey … takže je to prostě krůta, ale krůta s korunkou, tak to bude asi princezna. Nečekala jsem tolika zvířat a tak jsou fotky spíše dokumentární, teleobjektiv odpočívá v pokoji … inu, kdo je nepřipraven, je překvapen. Jaryn si ještě všímá, že tu nemají kachny a dedukujeme, že sice nemají kachny, ale mají pyraně a kajmany :D a jestlivá ono to nebude tím. Jedeme asi dvě hodiny a konečně jsme tam. Mizíme všichni pod střechou z palmových listů, která poskytuje neuvěřitelný chládek. Vítá nás paní domu a její dítka, ukazují nám zahrádku, stromy s papájou, jednu máme hned na ochutnání – je barevně až oranžová a k tomu jukové hranolky a banánový čipsy. A pak deme sbírat juku… paní odborně oseká mačetou vyrostlý stromek a my dle pokynů táhneme kolmo vzhůru… vytahujeme ze země asi osm hlíz juky – tedy manioku… po naseknutí mačetou loupeme až zbude jen bílý vnitřek. Z toho zde v Ekvádoru dělají indiáni nápoj zvaný čiča… něco jak lehce zkvašené pivko… Maniok se rozdrtí a mamina sem tam něco požvejká v puse a plivne to tam zpátky, taková fermentace. Od plivání se prý teď upouští a prostě se o něco dýl čeká. Nicméně my maniok strouháme na proděravěném plechu, něco jako když děláme doma bramboráky, my teda doma máme roboty nebo struhadla, tady je navrtanej kus plechu. Ale pak to paní mrskne do takového obalu z listů, a ždímá jak o život až to úplně zbaví vody… zůstala drť a tu prosévá sítem a ejhle, máme mouku. Na ohni je rozpálený jakýsi plech a na něj to pěkně porovná, udusá a opeče. Bez oleje bez ničeho bez problému otočí a máme krásně propečenou placku. K tomu nám upekla v listech zabalenou rybu z řeky vytaženou na ohni, nechybí rýže a zeleninový salát. Oběd jak víno. Po obědě vyrážíme za šamanem dolů po řece o kousek dál, ale není tam, asi něco urgentního, tak se vracíme a míříme to zpět ke Kajmanům. Koukám na nebe a Kamil znalecky prohlásí, bude pršet. Koukáme ještě chvíli na nebe a začínáme tahat ponča … tak tak jsem schovala foťák pod pončo a spustilo … nevím proč :D ale zase si přijdu jak v kabrioletu :D mokří jsme jak myši, proudy vody jsou tak velké, že se nemůžem podívat před sebe, bo nemáme na očích stěrače a pan kapitán to maže s lodí jak starej mazák až domů … Čeká nás tedy odpočinkové odpoledne před večerní, noční vycházkou pralesem na ti hadi, bavóci, žaby, hadi a veškeró tu havěť pralesní obávanou, ale nádhernou … tak co? Uvidím dnes naživo tarantulu???

Viděla! Vyfotila … ejchuchů, to vám bylo potvor, cejtila jsem se jak v Harrym Potterovi a zakázaným lese … v lese Aragoga a v hodinách Černý magie s Phrynus Amblypygi … a visely kolem nás pavoučí sítě a lítali hmyzi a vůbec…. Stezka odvahy to byla … tak jestli se chcete bát tak až já budu mít ráno a vy odpoledne … vložím vám celý album těch potvor na facebook … ale samostatně, abyste se báli zcela dobrovolně a jen když budete chtít. Wifi končí, wifi končí, začíná temná noc v temném lese … právě jsme ochutnali luxusní lokální prý likér Sinchicara od našich přátel z Quita … a tak se bude spat opravdu dobře.