Ilha Grande

Budí nás slunce a hukot oceánu a vedro. Nesnášíme klimu. Až tak, že raděj snášíme vedro a dusno. Tady v Brazílii jsou na to experti, pijou pivo z mražáku ve kterým pluje led a chladěj se na 16 stupňů aby je pak venku kleplo slunce po palici. Ale ne všichni samozřejmě. Už od začátku vždy prosíme, jestli by ztlumili či vypli klimu, když s někým někam jedeme a občas se někdo šťastně usměje a stahuje okýnka … Já z toho mám rýmu jak tram a doufám, že ji ze mě moře vytáhne. Ještě v posteli objednávám uber na půl devátou, který nás doveze pro naše další autíčko. Nastává rychlé balení, na které jsme už fakt experti a mohli bychom v tom soutěžit. Mistři přesunu. Vaříme si snídaňový kafčo a ztvrdlou bagetu obkládáme vším co zbylo v lednici a vkládáme do právě objevenýho toustovače … když člověk trochu zabere, ono se to poddá. Sbíráme naše 4 batožiny různých velikostí a čekáme na ubera a očima se loučíme s Copacabanou. Bylo to tu krásný a nezapomenutelný.

Uber přijíždí na čas a hází nás k obchodnímu centru, kde ve třetím patře v Localize půjčuju naše druhý auto malé velikosti a do sedmého patra si pro něj jedu. Trochu se bojím jestli sem nepůjčila helikoptéru. Dostáváme auto značky VW, manual – první v jižní a střední americe a cvičně sjíždím sedm pater. Aspoň tady zas úplně nezblbnu. Mysleli jsme, že když jedeme směr Ilha Grande, že nás to poměrně hned vyplyvne z města, ale opak je pravdou. Projiždím Riem, naštěstí je sobota dopoledne, pro Brazilce spíš ráno a provoz není hustý. Beru to jako přípravu na Sao Paulo. Když se dostáváme z města, máme výhled na nádhernou krajinu kolem Ria. Jedeme po 101 kolem parku "Parque Estadual da Pedra Branca" krásný zelený hory … na konci cesty v Mangaratibě jsme měli domluvený převoz lodí na Ilha Grande, ale včera večer jsem se dozvěděla a úplně náhodou, že borec nepremává, že má volno. Ale slitoval se a poslal mi jiný kontakt. Od toho jsem dostala jen odpověď OK. Nevím kam zajet a na koho se ptát, nevíme nic. Jedeme na blint a pak někde zastavuju a ptám se na jméno té firmy. Klučina odpovídá, jasně, to je kámoš, hele!!! To je támhle za rohem a taky že jo. Během chvilky parkuju u někoho ve dvoře s mezerama mezi autama tak malýma že nemůžem dostat ven naši bagáž. Během chvilky sedíme v lodi spolu s dalšími třemi asi brazilskými dovolenkáři a už si to s náma pán kapitán hrne na širé moře a nastává klasika, kdy předek lodi padá do vln a jsou to pořádný šlupky. Objíždíme kus ostrova, protože se potřebujeme dostat na praya do Mangue, kde je naše další střecha nad hlavou na dva dny. Proč Ilha Grande? Proč právě tato pláž? Pro Brazilce není tenhle ostrov ničím neznámým. Od roku 2019 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Celý ostrov Ilha Grande je totiž chráněná rezervace, kde je zakázána výstavba velkých hotelů a veškerý motorismus. Po ostrově se lze pohybovat pouze pěšky anebo na lodích. Naše pláž je asi jen dva kilometry od pláže Lopes Mendes pralesem, tato pláž je prý opravdový tropický ráj. Jemný bílý písek, tyrkysové moře a nekonečná zeleň tropického lesa. Tato pláž patří mezi 10 nejkrásnějších na světě. To prostě musíme vidět.

Zatím jsme dojeli do našeho ubytka a jsme nadšení. Krásná pláž se vzrostlými stromy poskytujícími stín, palmy, v pozadí pocitově docela vysoké kopce a domeček hned u pláže. Ocitnout se v jeden den v Riu a pak na takovémto klidném místě, je až těžko pochopitelný, kor když vás od něj dělí pouze 130 kilometrů a půl hodiny lodí. Prakticky okamžitě upadáme do dovolenkového režimu, dáváme si oběd a do večera prostě neděláme vůbec nic. Atlantik je tu hodný, jsme v zálivu, koupání jak v hodně přesoleným rybníku. Těšila jsem se na to, že si zaplavu, že mě neutopí a nepřekvapí vlnajakstodola. Tak se těším na zítra na vychajdu na Lopes Mendes a třeba i něco nafotím a vezmu vás tam s sebou. Přeji pěknou a pohodovou neděličku o to hezčí, že je po ní pondělek, kdy většina lidí nikam nemusí. Ať se Vám povedou beránci a vajíčka a vůbec všechno. Ahojky.