Montezuma

Dnes trávíme celý den v Montezumě, městečku na samém jižním cípu poloostrova Nicoya, nikam nemusíme přejíždět a plánuji si přispat. Vstávám tedy jako blbec opět 5:20, beru foťák a vykrádám se na prochajdu k moři. Zjišťuji, že jsme v našem chajdaloupkovém areálu zamčeni a mám tedy smůlu.

Dnes mám možnost vařit, chystám tedy snídani, jak jinak než míchaná vajíčka na cibulce. U snídaně nás okukuje zvědavě nádherně modře zbarvená sojka a po chvíli se odvažuje blíž, sedí na zábradlí u stolu. Nabízím jí postupně mrkev, okurku, ale to ne. Zkouším rohlík a ten mi bere z ruky. Po chvilce odlétá a vrací se s kámoškou. Dělím se s nimi o slušný kus bagety, dopíjím kávu a na květech před chatou náhle, kde se vzal tu se vzal svačí kolibřík. Beru foťák s pořádným objektivem a číhám. Trpělivost se vyplácí a daří se mi ulovit pár fotek z ruky.

Nyní už nic nebrání vypravit se na dnešní výlet. Je to kousek. Míříme na vodopád zvaný Kaskáda tady v Montezumě. Vím, co mě čeká. Jedeme do brutálního kopce, abychom ho pak mohli celý sejít, složitě se dopracovat řekou k vodopádu a pak se zase vylopotit zpět nahoru k autu. Celou noc poctivě pršelo a ochutnáváme vlhký tropický vzduch. Už cestou dolů jsme jako bychom se právě osprchovali. Řeka je rozvodněnější a my se mezi balvany pomalu probouráváme na druhou stranu, odkud je možné dojít k vodopádu. Má po včerejšku barvu kakaa. To nám nebrání jít do plavek a zaplavat si. Voda nás chladí a je to moc příjemné. Potkáváme se asi s dvěma dalšími výpravami, slyším převážně angličtinu. Zdržujeme se asi půl hodinky a mažeme zpět nahoru. Oprava. Funím jako dýchavičná stará unavená lokomotiva a pomalu zdolávám každý schod. Hodinky už mi pomalu zase chtějí volat záchranku a já jim vysvětluju, ať jsou v klidu, že to, co dělám, se jmenuje pohyb a je to v pořádku. Fakt nechápu proč sou ty vodopády vždycky v takovým ďolíku.

Chtěli jsme jít rovnou do městečka. Omrknout život, uličky, lidi a ulovit kávu a třeba i zmrzlinu. Přehodnocujeme. Já osobně jsem zpocená jak dveře vod chlíva a tak jedeme zpět do chajdaloupky, cestou se zastavujeme na pláži, kde se všechny kamínky hejbou, utíkají a někam pochodují. Je tu snad milion krabíků. V moři se jen chladíme, čeká mě vaření oběda. Nebudou to zrovna špageti italiáno, ale taková česká klasika, kečup, pesto a kostarickej točeňák. Je to hned, je to sytý a je to dobrý. Po obědě máme dnes domluvený rande s kamarády z Jarynovy kapely a chvilku klábosíme, pijem kafe a sojky (teď už tři) si lítaj už až na stůl na rohlíky. Prostě pohoda.

Odpolední Montezuma probíhá přesně jak jsem popsala. Obcházíme krámky, pozorujeme domečky, barevné grafáče, kterých je všude plno a jsou fakt pěkně vyvedené. Je to takové hodně free místo. Hodně mladých lidiček. Sedíme v místní pekárnocukrárně, dáváme si pohár a kafe a sosáme život kolem nás.

Cestou zpět se ještě zastavujeme ukázat Léni strom zvaný fíkus. On to je takovej divnej strom. On neroste z kořenů. On roste odzhora. To prostě někde sedne ptáček, zanechá tam po sobě exkrement, v něm semínko fíkusu a už to frčí. Fíkus začne růst, objímat původní strom, vlhkost bere ze vzduchu a objímá ho tak, až ho vlastně obejme až k zemi a postupně uškrtí a zabije. Je to predátor. Ale krásnej a zajímavej.

Dnešní den je poslední na Nicoye. Zítra bude zítra a o zítřku zítra.