Ostrov Isabela - den druhý

A tak, proč to neříct … I tady mě dohnala, mrcha jedna, migréna … ráno se s ní budím a jsem úplně a naprosto marná, nejsem schopná si ani ďobnout do snídaně a to nás v 7:30 nabírají na další výlet. Tak prostě uvidíme, nějak to dopadne.Zase nutno říct, že tento měsíc si na mě vzpomněla poprvé za celou dobu, což je úspěch. Sedáme do taxíku, co nás veze na molo, kde čeká loď za dalšími zážitky. Gajd už nás zná, je to ten ze včerejška a divně po mě kouká. No … když mám hlavu na Zemana (nakřivo) tak je dycky něco blbě … ne něco, všechno. Jedeme dnes "Los Tuneles". Je to místo docela odlehlé Puertu Villamil – asi hodinu lodí. Voda je tu klidná a lava tu vytvořila spleť chodbiček, jezírek, tunelů a mostů. Je tu nespočetné množství želv, najdete tu mořské koníky, rybky všech možných tvarů a velikostí a to vše opět ve vodě průzračné až to možné není. Skáču do vody s maskou, Jára se mě drží a musí se nechat, že dneska mě teda fakt hlídá a já jsem za to ráda. Voda chladí a je to moc fajn. Vidím mořského koníka, spoustu želv … a taky vám něco točím na mobil, protože ta blbka, co mám na čele, tak sice točí… ale bez obrazovek a bez digi plochy, takže určité čudliky jsem si prostě zakázala, jen ji zapnu a po šnorchlování vypnu. Doma se k něčemu třeba prostříhám. Aspoň bude ode mě nějakou dobu klid. Šnorchlujeme asi hodinu a končí mi baterky, kapacita a úplně všechno. Migréna vrcholí, jsem bezmocná a tak doplouvám k lodi a sedám si tam tiše do koutka a výlet pro mě tímto končí. Po chvíli nastupují I ostatní a ještě jedou na nějaké místo, kde vystoupí, kde se dají smažit na zemi vajíčka a kde je jen lava, kaktusy, ptactvo a čirý ocean, že se odtud I ze souše pěkně pozoruje život pod hladinou. Takže na fotkák můžete vidět jak jinak než tučňáky, želvy, tereje modronohé, rybky, jiný rybky, větší a menší rybky …a na videu je jeden mořský koník a pozorní pozorovatelé jej zpozorují. Na cestě zpět, jsme ještě narazili na roj, stádo, kolonii ... netuším jak to nazvat - zlatých rejnoků ... měli jsme dnes štěstí ... 

Do přístavu se vracíme kolem třetí odpoledne a protože tu člověka vrací tam, kde si ho vzali, jsme během chvilky I na hostelu. Sprcha, lehce klima, betle … dvě hodiny děláme mrtvý brouky a broučkyně … a na obědovečeři vyrážíme až po páté hodině. Venku už je líp. Lehce to schladlo na 26 stupňů, lehce se zatáhlo a dá se existovat I na vzduchu a nejen pod vodou. Dáváme si na náměstíčku meníčko, stavujem se ještě do obchodu, kde pořizujeme jak jinak než instantní kávu – dnes jsme ještě neměli ani tu – a jdeme si ji uvařit u nás na hostelu.

Isabela je největším ostrovem souostroví Galapágy. S rozlohou 4640 km² je Isabela téměř 4× větší než Santa Cruz, druhý největší ostrov Galapág. Ostrov nese jméno po španělské královně Isabele Kastilské. Isabela se nachází na západním okraji souostroví Galapágy, ve kterém je jedním z nejmladších ostrovů. Stáří ostrova je odhadováno zhruba na 1 milión let. Příroda Isabely se poněkud liší od ostatních galapážských ostrovů, neboť zde nenajdeme obvyklé rozložení vegetačních zón. Poměrně nová lávová pole a chudé okolní půdy neposkytují dostatek živin, aby se zde vytvořilo takové množství rozličných vegetačních zón jako na ostatních ostrovech. Další patrný rozdíl je u vulkánů Wolf a Cerro Azul, jejichž vrcholky ční nad hradbou mraků a jsou suché.