Ostrov Isabela - den první

Ráno v 6:10 jsme vzorně nastoupeni v Puerto Ayora k nástupu na trajekt, který nás převeze na Isabelu. Vyplouvá v sedm, ale čekají nás opět skopičiny s kontrolou báglů, převozem na malé loďce k trajektu a podobně. Ale nabírá to rychlý spád a vyjíždíme načas. Na netu strašili, jak jsou to male lodičky s plastovými sedadly a jak to s vámi hází na všechny strany … sedíme v širokých pohodlných sedadlech na trajektu pouze pro převoz osob nesoucím název Legendario. Cesta trvá dvě hodiny a víc vám neřeknu, protože spím jak dudek…budím se až v cílové stanici v Puerto Villamil na mladičkém galapážském ostrově Isabela.Opět rychle přeskakujem do vodních taxíků, platíme dolar za osobu a jedem. Ubytovaní jsme zase až kdesi dál, v hostelu Punta Arena. Necháváme v pokoji bagáž a jdem korzovat. Jsou tu nádherné písečné pláže, endemičtí mořští leguáni na každém kroku, je potřeba furt koukat pod nohy, aby na ně člověk nešlápl. Opravdu se vůbec nebojí lidí, nemají to v genech. A lachtanů galapážských jsou tu celé kolonie… je to nádhera. Vycházku ukončujeme v "concha de perla" místě, kde je ocean ohraničen skalami a vytváří to jakési čiročiré akvárko bez vlnek a je tak průhledné že vidíte až na dno. Jsou zde I korály. Jsme tu s Járou jen na čumendu, nemáme šnorchlovací věci s sebou a tak si v tom akvárku jen tak plujeme a chladíme se, obědváme v kiosku u vstupu, meníčko se sýrovou polívkou, klobásový rizoto a sklenka ščávy za šest dolarů (Isabela je prý nejdražší ostrov. Je potřeba si uvědomit, že lidé zde žijí teprve dvacet let) … k hotelu se vracíme na třetí, to už nás jedou vyzvednout z agentury a zase nás vezou k přístavu, k pláži hned vedle Concha de Perla a jdeme na mořské kajaky. Na nich budem objíždět skály a ostrůvky zvané Tintoreras, na kterých žijí opět terejové, tučňáci, cestou potkáváme v moři spoustu želv a nakonec pozorujeme rybáře čistící ryby. Během chvilky je tu mrak pelikánů, nad nimi křižují nebe fregaty a pod nimi bojují o zbytky želvy se žraloky … no a občas vidíme divoce a zároveň hravě proplout tučňáka. Vracíme se na pláž a my jdeme s Járou ještě s průvodcem znovu do Concha de Perla, půjčuje nám brojle a ploutve, ne teda že by Jára neměl vlastní, ale tyhle jsou teda mega. Jsem ráda, že s námi jde průvodce, ukazuje nám místa, kam by nás asi nenapadlo plavat. … že je mezi mangrovy průplav a v něm spí u dna žraloci a tak. Ani jsme se nenadáli a je tu skoro půl sedmé večer, bereme to přes obchod, kupujeme šest litrů vody a něco na snídani. Jsme vyřízení. Na jeden den přesun z ostrova na ostrov, kupa zážitků, horko jaký si jde jen těžko představit …. To jednoho udolá. (Proto jsem včera nenapsala ani řádku. Večer jsem skočila šipku do betle a vystrčila vy víte co, na celej svět …. )