Pacifickými Plážemi 2 díl

Nemůžu spát, jakmile vidím světlejší nebe a na hodinách 5:30 beru foťák a potichoučku se vykrádám ven. Na pláži to žije, teda spíš v oceánu to žije. Surfaři jsou vyrovnáni a čekají na tu pravou a další a další přijíždějí a přicházejí na pláž. Ještě je chládek, slunko nepeče a teploměry v mých chodidlech říkají, že moře je teplejší než vzduch. Vracím se do naší Hobití chaloupky, balíme, snídáme a vyrážíme na další štaci.

Rozkaz zněl jasně. Cestama podél pláží. Google hlásí doprava, mapy.cz doleva. Google se nás snaží dostat na silnice, které zná a které se mu zdají vhodné. Mapy.cz znají naši náturu a tak posloucháme je. Silničky jsou občas asfaltové, ale snad by bylo lepší aby nebyly. To vám ani nemusím říkat. Když na dva metry šíře date tři ďury dvacet čísel hluboké, tzv. Samajama je to o proražení gumy a nebo ještě něco horšího. Raději mám drncavý štěrkový povrch nebo hlínu. Sice to práší a prach máme uplně všude ale většinou bez dír. Co je na místních silnicích největší bejkárna a myslím, že půlka našeho národa by zmasakrovali své vozy jsou zpomalovací retardéry. Normálně se jezdí 60km/h, na extra dobrých vozovkách 80m/h ale kolem škol je 25km/h a před každou takovou "zona escuela" a za ní je príma retardérek z betonu. Když je hodně dobře, je žlutej, takže ho vidím, zpomaluju na naprostý minimum a I tak je to drncák jako prase. Ale občas žlutej už není. Je tajnej. Včera jsem dva takový neviděla a to byl rachot lebek. A taky mají retardéry před potravinama a tak různě. Jojo rychlá jízda se tu nevyplácí. Jenže když netrefím retarder, trefuji pravidelně nějakou tu díru ve vozovce a když ani to ne, přijde řeka a ať je v ní voda nebo ne, projet se to musí. Mosty jsou jen někde. Baví mě to. Auto není moje. Neřeším. Ale stejně nesmím čučet po krajině nebo po ptákách, většinou se mi to vymstí a prolítnu něco, co bych svým autem asi nepřežila.

Přijíždíme k Playa Lagrato a náhodně ji volíme. Vjíždíme malou hliněnou cestičkou mezi slepicí a kopačákem na pláž. Je to rybářská vesnička, vidíme sítě a lodičky. V moři je ale hodně kamenitý povrch a není jednoduché našlapovat. Rychle se schlazujeme a mažeme dál. Sem tam brod, sem tam pěkná vyhlídka, strom ale definitivně nejhezčí je vyhlídka na pláž Ostional. Želví pláž. Je nekonečně dlouhá a nekonečně prázdná. Zde zůstáváme nějakou tu hodinku a chytáme príma barvu vařených raků. Jojo, dneska by to šlo.

Už nás čeká jenom kousek. Končíme v Sámaře v hotýlku Locanda Samara Beach, kde mají pláž, palmový slunečníky, nápoje s deštníčkama a hobití domečky. Užíváme si tedy další večer ubytování, kde mají tři lidi I docela prostor k žití, vlastní koupelnu, hotelový ručník a moskytiéru nad postelí. Jednou za čas je to fajn. A nejvíc se těším na snídani na pláži, pod palmovým parapletem s výhledem na moře, pak si dám kafe a budu čučet na ty mý dva surfaře, jaký dělaj pokroky. Tož zdarec!!!