Pacifickými Plážemi 4 díl

Dnes vstáváme a máme jasno. Dáme si vejce, vyčachtáme se v oceánu a mažeme na vodopád. Ale je jasno. A je jasno. Vodopád byl, je a bude. Zústáváme do jedenácti na pláži, balíme věci z lednice v hostelu a jedeme dnes náročnou trasu 18 km do Uvity. V Uvitě je totiž úplně boží park "Marino Ballena", který z nadhledu vypadá jako ploutev kosatky. Těším se, že si zadroním a spěcháme než přijde odpolední bouřtička, deštíček, vlastně už taková tradice.

Dospěchali jsme k dalšímu Hostelu - Pirate Uvita Hostel a pan recepční je mimořádně sdílný. Je to všechno paráda až na to, že asi před dvěma měsíci se park rozhodl mít ve středu zavíračku. Nicméně nám radí, sednout do auta a zajet si necelé tři kilometry do "La Cusinga Lodge", kde se najíme nějakých potvor z moře vytažených, no a navíc je tam neskutečná vyhlídka na oceán, na park a co je ještě lepší, že celý ten komplex je vlastně v tom zavřeném parku. A až se prej najíme, tak jsou tam stezky a jedna z nich vede dle jeho slov na naprosto nejvíc nejkrásnější pláž - playa Arco.

Děláme dle jeho rad, jíme dle jeho rad, pijeme dle jeho rad a vypravujeme se na vychajdu. Ač jsme nešli na vodopád z obavy že vrstevnice a horko nejdou dohromady, zde se tomu nevyhneme. Propadáme se srázem po křivolakých schodech, po kořenech stromů klikatou stezkou. Cení na nás zuby malpa ze stromu a divoce hýbe větvemi. Ještěrky před námi prchají do úkrytu a my se blížíme cíli. To co vidíme, nám bere dech. Malá a skalisky ohraničená, divoká a exotická písečná pláž s vlnama jako stodolama nás okamžitě bere za srdce. Tak tady by to šlo. Užíváme tedy dokud to jde. Moře má silný zpětný tah, plavu jako o závod a stojím na místě. Dvakrát mě sejme vlna a hraje se mnou basket o dno až mi to rozepne hodinky. Boží! Nad námi hřmí. Čemu se divit, jsou tři odpoledne.

Pomalu se sbíráme, nechce se nám a míříme zpět na vyhlídku. Ukecávám pana vrchního, aby nám ne do restaurace, ale na vyhlídku donesl kávu. Vyzvídá odkud jsme, povídáme a nakonec mu dávám drobné české mince pro jeho dceru, která to prý sbírá. Vyhráno. Máme vyhlídku, máme kávu a to co vidíme, to se prostě nemůže omrzet. Musíme však vyrazit vybrat ještě peníze z bankomatu na další část cesty a oslazujeme si život zmrzlinou. Vydatně prší a stmívá se. Nechceme být na cimře a tak jdeme do společných prostor, kde klábosíme s dalším cestovatelem. Po hodině povídání v angličtině, něco prohodím směrem k Lence a on se na nás zvědavě dívá. Zjišťujeme, že to je borec vod nás a tak se večírek odvíjí v jazyce českém, plynně a hlavně pohodově. Dobrou noc!!!