Pavones a okolí

Dnešek je super den. Nikam nespěcháme, nikam nejedem a nevstáváme s budíkem. Hurá! Takže se budím 4:30 jako dycky a snažím se vydržet aspoň do půl sedmý hodná a potichu. Musím Vám říct, že jak v Corcovadu jsme měli hostel s opičákama, tak teď spíme pod papouščím stromem. Je vysoký a mají na něm sněmy. Od rána se ozývá "krákání" jeden přes druhého.

Konečně vstáváme, jdeme na snídani, kterou si děláme sami, takže dnes se podávají rybičky v plechu. Kávu nám uvařil pan majitel a musí se nechat, že dobrou a silnou. Právě on nás včera pozval jestli nechceme s ním do "Guaymi Indian Reserve". Ráno jsme se rozhodli, že půjdeme. Tak se domlouváme na zhruba desátou a jdeme se projít na pláž. Jsou nízké vlny, z oceánu lezou skály a tak je jdeme zdolat. Oceán se už po bouři opět krásně pročistil a tak se těšíme až tam odpoledne vlezem.

Teď musíme zpět na hotel, nabíráme do auta pana šéfa a vyrážíme dle jeho pokynů na cestu. Je to Ital, je mu 53let a 18let je na Kostarice. Ukazuje nám cestou pláže, která se jak jmenuje, která je jaká, záchranou želví stanici a hlavně mě naviguje. Jedeme hustokrutě nahoru do kopců hliněnou klikatou cestičkou, přes potoky buď nic, nebo jen prkenný můstky. Ale v cíli, úplně nejvýš jak jen to jde si vysluhuji pochvalu, že jsem dobrej řidič a taky formule jedna. A pán se vyzná :D zná Českou Republiku, Brno a moto GP … je to fanda do motorek. Vede nás k jedné z rodin, co mají boudu budku s tak luxusním výhledem, že lepší už ho mít nemohou. Je tu docela příjemně, pofukuje větřík. Zdravíme se s paní domu, na chvilku přibíhají děti, chvilku se něco probírá španělsky … pochopuju, že řeší školu a stadium angličtiny a že je dost problém pro děti chodit do školy, protože autobus nezajíždí až k Playa Banco. I tak, když si představím ten krpál k pláži … Na motorce přijíždí ještě jeden surfař z hotelu a můžeme vyrazit. Paní domu s námi posílá syna a jde se. Vylézáme každý kopeček a máme krásný výhled na poloostrov OSA a Matapalo a pak jdeme někam strašně dolů a strašně nahoru a furt hledáme nějaký monos (opice). Asi je chtěl vidět ten surfař, co jde s náma. Nevadí nám to. Prochajda je to moc fajn. Po poledni se loučíme, sedáme do auta a jedeme se podívat právě na playa Banco a nějaké vodopádky k ní přiléhající. Sjíždím to, čekáme na motorku a když přijede, borec mi říká, že jsem krejzy drajver a už mašírujem pláží k vodopádu. Je maličkej, krásnej, chci zjistit hloubku jezírka a řehtám se jak kobyla, bo je tak hluboký, že jsem tam málem žuchla celá. Což by nebylo úplně dobrý, páč si nechci zmáchat sedadlo. Cestou odtud dostáváme kokos a jsme pozvaný na pravou italskou véču. Bude pasta. V sedm. (Nic vyjímečného. Rád vaří a už na bookingu o tom lidé psali. Ale stejně. Moc to potěší. Včetně té vycházky. Schodli jsme se, že asi těžko bychom našli vodopád a asi by nás nenapadlo sednout do auta a hnát se někam do kopců. Prostě za mě palec nahoru)

Vracíme se do hotelu, dáváme rychlou sprchu a v blízké sodičce si dáváme Casado. Odpoledne trávíme na pláži, která nás baví, protože ta velká vlna co dokáže člověka zmuchlat, že ani neví jak, se tvoří až úplně u kraje a I když je příliv – vysoký vlny je to parádní koupání. Západ slunce jak vyšitej, slunko zapadá kamsi za poloostrov OSA a už abychom běželi na tu večeři.

Je to neskutečná mňamina, takhle luxusní špagetíny jsem teda dlouho neměla, parmazán, brokolice, mleté maso … pak nás volají ani nevim kdo to je, ale spíš k hotelu patří, než že by to byli hosté, ať se jdeme podívat na měsíc. Tak ho ještě rychle fotím, loučíme se a jdeme si ještě chvilku sednout před náš pokoj…