Povaleči plážoví – Pavones

Dnes jsme si naordinovali naprosto jasný program. NIC. Ráno vstaneme, uděláme si dobrou snídani (samozřejmě míchaná vejce na cibulce) a kávičku a půjdeme se povalovat na pláž. Někteří z nás skoro nespali a měli těžkou hlavu, protože se jim zaplnilo úložiště a v noci probíhaly různé pokusy o záchranu a když měl notebook sotva půl hodiny do vyčerpání veškerých sil, celé Pavones udělalo cvak a vyply všechny klimatizace, ledničky, mrazáky … ale I zásuvky. No, moje nervy …

Tak jsme teda vstali, zajeli kousek do obchodu a zkusili si koupit nějaký lepší chleba (poslední pokus nám zrovna nevyšel), já neodolala čerstvé dodávce ovoce a vybrala si naprosto luxusně zralý mango a krabičku pidi malinkých banánů, které máme moc rádi. Udělali jsme si tu snídani, kávu a šli na pláž. Už jsme zvyklí, že když máme odpočinkový den, že je zataženo. Nic nás nemůže rozhodit, kousek od nás prší, ba až leje … nebe je těžké černými nabobtnalými mraky a my se koupeme a užíváme si to. Taky lítám s dronem a začínají padat kapky … fajn. Půjdeme do ubytka a uděláme si další kafe. Co na tom. Přiznám barvu, Jaryn si v hamaku brnkal na ukulele a já prostě odpadla a prochrápala zbytek dopoledne. S probuzením je jasno, jak v plánování, tak na obloze. Vemem to přes oběd a jdem se zkusit znovu spálit teď. Jdeme do stejné sody jako včera, dáváme si rizoto se vším možným. Ale moc dobrý. Akorát ho je jedna porce tak pro dva. Vzdáváme se, prosíme si o krabičku a bude I večeře. Ale já se stejně mlsně těším na to mango …

Na pláži je pravý tropický pečák a myslím, že mi bude stačit osmahnout 15 minut zepředu a 15 zezadu a budu zas jak rajče. Jaryn vyráží na plážovou vychajdu a vrací se po pěti kilometrech a mém prvním smažení a koupání.

Zvládáme to asi dvě hodiny a jdeme pro foťák a dron a zkusíme zajít na plážové místo nazývané point. Vlny jsou tam silné, vysoké a jak už víte levostrané. Tvoří se jedna za druhou a najdete tam mrak surfařů. Ale pozor – opravdových surfařů. To už není žádná sranda a taky vidíme spoustu pádů a nepovedených rozehrávek. Já fotím jako professional, nebo taky jako ďas … a furt si říkám, že mám ty fotky nějaký mázlý. No jako jasně, fotím proti západu slunce, že bych oslepla? Že by sůl? Zkoumám a řeším a po půlhodině si všímám, že mám přehozenej čudlik a tak na oceánu nesurfují surfaři, ale duchové. No nic no. Aspoň se půjdem kochat zítra znovu.

A to je dneska vážně všechno. Jako vážně. A pozor, zítra se to bude opakovat … už jsme se narajzovali dost … dneska začla dovolená. Zítra tu nečinnost snad ještě nějak přežijem. Tak se tam mějte jak to jen nejlíp jde. Zdravíme!

PS: to mango bylo vážně neskutečně dobrý. Mám na zítra ještě půlku. Už je zítra? No u vás už jo, vy už zas vstáváte pomale do dalšího dne.