Puerto Soley

Jestli dnes čekáte nějaké velké cestování, nebo zážitky, nedočkáte se. Dnes máme naordinovaný klidný, odpočinkový den, válení na pláži, nějaké to tempíčko v moři. No prostě nicnedělání.

Musím se zde však rozepsat o velmi zajímavé změně krajiny. A to velmi zásadní. Přejezdem od sopky Tenorio, která mimochodem měří 1916m, ale není to na ní až tak moc vidět, protože je v kopcích a kde jsme se pohybovali v pásmu tropického deštného pralesa se mění krajina do pahorkatiny a do očí bijícího sucha. Puerto Soley se nachází na samém severozápadě země poblíž hranic s Nikaraguou. Klimatické podmínky zde se opravdu velmi liší od zbytku země. Např. v příspěvku o Tortugueru jsem psala o srážkách 6000mm za rok. Zde průměrný roční úhrn srážek dosahuje kolem 1500mm a co je důležité zmínit, tak od prosince do půlky května je zde téměř úplná absence dešťů. Teploty se pohybují vysoko nad 30 stupňů a v horkém vzduchu je vegetace vystavena značnému vysychání. Dřeviny shazují listy (ekosystém tropického opadavého lesa). Mezi stromy vidíme růst i kaktusy a pocitově nám krajina připomíná Afriku nebo Austrálii. Toto vše je vlastně hlavní motiv ochrany tohoto území. Národní park Santa Rosa má opravdu velkou rozlohu. Možná se tam zítra podíváme. Abychom se do něj dostali musíme ho prostě objet.

Pro naše oko je to fakt dost jiný pohled na svět, stromy bez listů, kaktusy, žlutá tráva, hubený krávy a sem tam mezi tím nádhernej zelenej solitér s korunou tak placatou a tak obrovskou, že by to zastřešilo celej fesťák ... přejíždíme mostky přes neexistující řeky, procházíme k moři kolem vyschlého jezírka a vzduch se přímo tetelí vedrem. Zvládáme jen koupání v moři a jinak jsme skryti pod stromy. I přes krémy s ochranným faktorem 50 jsme dnes červení jak raci a získáváme tu správnou zralou tropickou barvu.

Lidí - jako tůristů myslím - tu moc není. V hotýlku s náma bydlí lidé, kteří vyznávají kiteboarding (kitesurfing), pro který jsou zde báječné podmínky. Pár jsme jich viděli v akci a bylo to působivé. My se raději držíme nohama pevně na zemi a nebo plaveme. Užíváme si to. Moře je zde díky zálivům velmi velmi klidné, houpavé a plavání není žádný problém. Myslím, že už od zítra se nám to nepodaří. Jsme u Pacifiku. Na straně Kostariky, kterou milují surfaři. Vlny zde najíždí na pobřeží kolmo, nemísí se z různých stran a jsou velký jak stodoly. Odteď to bude už jen skáču dobře, skáču rád.

Zdarec zítra!!!