Puerto Viejo, Punta Uva, Manzanillo a jeden Miss

Není možná!!! Spíme do šesti :D paráda. Takže východ slunce dnes proběhl I bez naší účasti a jak to vypadá opět se povedl. Vstáváme, vaříme si výbornou kostarickou kávu černou jako bota a já dělám snídani, kupodivu vajíčka. Dneska budou volský voka pěkně s cibulkou a šunčičkou... bagetku pěkně osmahnu na másle, abychom něco vydrželi.

Chceme dnes zajet do Puerto Viejo trochu mezi lidi, do víru města, dát si pívo v báru a určitě do Manzanilla ... odjezd trochu odkládá syn majitelky, rodilý Kostaričan s německým občanstvím. Klábosíme, on sní o výletu do Dieseldorfu do víru velkoměsta, kaváren, barů a městského života, ale jmenuje I historii - krásu starých měst. A taky se těší za dva týdny na pacifickou stranu Kostariky, kde jsou ty správný surfařský vlny velký jak stodoly a který směřují vždy přímo k pláži, takže je to prostě sen každýho surfaře... tady je prej klidný moře. Tak jo. Budu mu to věřit. a taky už vím proč surfaři nosej rádi triko s dlouhým rukávem a čím že se to matlou, když jsou celí bíle pomatlaní. Diskutujem chvíli o ekologii, o plejtvání vodou v bazénech a mega obrovských hotelových ólinclusiv komplexech, o žábách, o chudobě v Panamě a Guatemale a jak sem chodí za prací a pak posílaj domů rodinám peníze. No a na konci toho všeho jde borec hledat mámu a za chvíli nás volá a lenochodí máma je doma, na stromě se svýma děckama a láduje se celá hladová po tom vejletě.

Vyrážíme. Puerto Viejo je kousek. Parkujeme a v podstatě hned končíme v putyce a Jaryn koštuje nějaké ten místní škopek, my s Léňou se držíme áloe a vlastně už obědváme. Dnes to není Casado, dnes baštíme rejži s fazolema a kuřecíma špalíčkama, tak jak to maj místní rádi. A ke mě přisedá černá čiči a protože je hodná a nesomruje ... domlouvám se s majiteli a dostává ode mě to pollo, co zbylo.

Tak a jde se šopovat. Šopujeme samozřejme rum. Pětiletej. Centenario. Těším se na večer. (pozn. aut.: ano, píši pod vlivem té úžasné laskominy...asi to bude delší..) kupujeme nějaký ty pozornostě, ale hlavně si pořizuju novou Kostarickou kabelku, protože ta minulá tři roky nošení do roztrhání prostě nedala .... A roztrhala se. Teda já si ji nepořizuji. Je mi pořizována a já su spokojená žínka. Leje z nás jak v období dešťů a vůbec místním nezávidím ty roušky - v obchodech to je k nevydržení ... nás to v zimě na ksichtících hřálo, ale tady by to teda hřát až tak nemuselo.

Jedem dál.... Stavujeme se na pláži punta Uva na rychlou koupačku a vlny tu jsou fakt kamarádský a jen nás tak ledabyle houpou... pláž je písčitá, jemňoučká a má dovopravdy barvu písku. Moře je průhledný až na dno a dokonce nás dokáže I zchladit. Nezdržujeme se dlouho a mažeme si to do Manzanillo, kde zjišťujem, že Mirador, kam chcem jít, je vlastně v parku a ten zavíraj za 5 minut. Máme ščestí. Za necelých 700 metrů jsme na vyhlídce a obdivujeme skály, vlny, prostě všechno. Příroda je prostě borka. Já to říkám pořád.

Cestou zpět děláme ještě rychlý nákup opět v Puerto Viejo a jak jinak než vejce ... a stavujem se na kafíčko, zákuseček, dos cervesas a už po tmě mažeme do našeho domečku.

PS: Děsně, ale děsně se těším na zítra....