Rybářské městečko Puerto Lopez

Spíme v největším městě Ekvádoru – Guayaquilu, v noci si všímáme, že se vypla klima, že se vůbec vypla elektřina, ráno nejde už ani voda.Město pod našimi okny najednou strašně hučí. Jdu se zeptat na recepci, co se to děje … a je to energetická krize, kterou Ekvádor prožívá už asi třičtvrtě roku. Vlivem kratších období dešťů a slabších dešťů, začíná vysychat Amazonie a většina Ekvádoru je závislá na vodních elektrárnách. Nechci se o tom moc rozepisovat, mám pouze kusé informace … vím jen, že vlivem toho asi před půl rokem rozhodli o vypínání elektřiny v různých kantonech v jinou dobu, hlavně přes den. Přesto dostáváme snídani, kterou vaří vzadu v hotelu asi na plynu (odhadujeme) paní bere do ruky varnou konvici a donese ji plnou horké vody. Když odcházíme z báglama z hotelu k bráně, za kterou máme auto, vidíme na ulici elektrocentrály, které právě vydávají ten příšerný rachot. Venku elektrocentrála,aby se mohlo pracovat. Ale vidíme též hodně elektrikářů a jejich vozů, mohla tedy nastat i jiná náhlá nenadálá situace. Přeji Ekvádoru, ať se z toho dostanou. Viděli jsme hodně solárních panelů např. U pouličního osvětlení, v horách by určitě nebyly marné větrníky. Každopádně opět ochutnáváme situaci, kdy prostě nejde proud.

Dnes mám před sebou 220km a tak zhruba tři hodiny čisté jízdy … Většinou jedeme nejvyšší povolenou rychlostí, která se pohybuje od 90 – 100km. Včera mě dvakrát vyfotili, tak si dnes dávám fakt majzla. Jedeme hodně mezi banánovníky, chvíli je krajina sušší a míjíme mraky obrovských kaktusů. Cestou máme dvě zastávky ve vyhlášených pobřežních destinacích. První z nich je Montanita, kde se krátce zastavujeme a jdeme omrknout pláž. Je tu živo. Na pláži hodně barů a dokonce jsou tu i lidi. O cizincích bych opět moc nemluvila… spíše místňáci na dovolených …a taky je tu vedro. Ani vám to nechci psát. Nám doma pomrzly jahody, třešně, jabka… podle zpráv vlastně asi úplně všechno … a tady se mi potí I jazyk. Deset minut odtud je další vyhlášená Ekvádorská pláž – Olón. Je tu vice stromů než na té první a je celá taková hezčí – tak že by do třetice? Ani se nekoupeme,dáváme si oběd v boční uličce a opět jsme jediní cizáci. Už nás čeká jen půlhodinka a budem v místě zvaném Puerto Lopez, které se stane našim domovem na tři noci …

Puerto Lopez je od pradávna, po celé generace rybářským městečkem … ryby se zde loví stejně jako tenkrát, jen dědové neměli motorové lode a nemuseli jezdit tak daleko, aby měli plnější sítě, než nynější generace s Motorama se kterýma dojedou dál … Přijíždíme k naší hosterii Mandala, je zde paní recepční, dva údržbáři a nemůžeme se zbavit pocitu – že jen my dva. Jediné auto uvnitř krásné zahrady, v ní male chajdaloupky s terasama a jedna z nich čeká na nás. Teráska s dvěma hamakama … to se to bude odpočívat po té naší horské eskapádě … neotálíme dlouho, hážeme na sebe plavky, bereme pár nezbytnostní a chvátáme na pláž. Oceán je krásně teplej a vlny jsou tu úplně super – aspoň v tuto chvíli. Když přeskotačíte první tři, čtyři vlny, vzadu už to jen nádherně a jemně houpe a dá se I plavat. Nikam vás to neodnáší, no prostě paráda.

Jdeme se projít. Nedokážu to odhadnout ale pláž je to dlouhá a na samotném konci plno rybářských lodí a protože je večer, právě přijíždějí rybáři se svými úlovky. Na lode útočí celá hejna pelikánů, jsou na lidi zvyklí a rybáři jim hází malé rybky. Fotím jak diva, pelikán není žádnej prcek a tak je to fakt úžasný pohled. Všímá si mě rybář na loďi a hází rybky pelikánům schválně směrem ke mě. Hustý!!!! Pak mě volá. Lidi? Už ste někdy krmili pelikány? Já neska jo …dostala jsem do ruky rybku a už po mě koukali jak naši pejsci doma na zahradě, když jim něco nesu. Vrhli se na to střemhlav a bylo po rybce, jojo kdo první příde…

Sedáme si do blízké rybí hospůdky a čekáme na západ slunce. Samozřejmě nesmí chybět pivko a zkoušíme rybí polévku. Opět jsem nadšena. Ekvádorci, na polévky borci. Vracíme se na pláž, koukáme na západ slunce a ono fakt zase zapadlo…zmizelo pod vodu a není. Pomalu se vracíme do našeho zahradního domku a budem čekat až zase ráno vyplave. Zítra si beru volno … budu se nechutně valet, strašně se spálím rovníkovým sluncem a nebudu dělat vůbec ale vůbec nic. Ono… kdybych vám fotila I zítra ty vlny, ocean, sluníčko, tak mi to pak tak akorát omlátíte o hlavu. No, snad ta zima doma brzo pomine, abysme pak mohli nadávat,že je hnusnej hic.