Santa Cruz – Las Grietas, El Chato a Túneles de lava

Ahoj všem! Včera jsem vynechala, já vím, já vím … máme tak nabitý program a večer chodíme spat únavou se slepicama. Dnes na tom budem podobně. Včera jsem ani moc nevěděla, co vám tu nalhat. Zkusím to teď …

Z Guayaquilu jsme odlétali v 11:30, to znamenalo být v 8:30 na letišti. Den předtím jsem se domluvila s Taxikářem, co nás vez od vrácenýho auta (zcela v pořádku podotýkám – uf, uf, uf), že nás v osm ráno nabere před hotelem. Jak řekli, tak udělali a taxikář vzorně čekal už chvilku před osmou. Nahrnuli jsme na nás veškerou bagáž a naskládali se do auta. Během chvilky I pro slabý nedělní provoz jsme byli na letišti v hale "domácí lety" … ani tam nebyl žádný velký provoz. Na Galapágy je trošku složitější process, musíte si tam koupit permici za dvacku, na které je všechno, taková vase opčanka na Galapágách, pak vám projedou bagáž skenerem. Ale teda čekali jsme dost detailní prohlídku včetně podrážek od bot, protože se říká, že na Galapágy nesmí proniknout ani jádro z jabka. Podepsali jsme, že nevezeme ani Ň, že nemáme u sebe žádné rostlinstvo, semenstvo, živočišstvo apod. A nechali se odbavit. Let trvá dvě hodinky, ale když pak mrknete na hodinky, je z toho hodina. Najednou jsme ještě další hodinu od té naší rodné hroudy. No a lezem z letadla a je tu hic … a hned potkáváme leguáni a kaktusy … a vcházíme do haly a čekáme na ty naše bágle. Jsou postupně vyrovnávány jeden vedle druhýho za ceduli, že to zkoukne pan pes. Ale pan pes se nekoná, můžem si vzít zavazadla a pelášíme k busu č.1. ten nás veze asi deset minut k průlivu, kde přesedáme na loďku, co nás taky převáží asi tak deset minut no a pak deme jako správní lowcost baťůžkáři na hromadnou dopravu za 15, než na taxi za 25 … pak si stejně ale ještě musíme taxi vzít, aby nás dovezlo kam patříme. Ubytováváme se v našem kamrlíčku za 1000korun českých na tři noci pro dva …. A rychle prcháme okouknout Puerto Ayoro. Mě teda dost silně zklamává, že to je faktický vopravdický a nefalšovaný mesto, se spoustou aut, taxíků, smrdlavých náklaďáků … čekala jsem asi něco eko bio … nebo tak něco. Jdeme se podívat do stanice Charlese Darwina, ale jen tak zběžně, narychlo, je to museum, všade samá kost a vobrázek. Za želvama nesmíme, dřív to šlo, teď bez gajda ani prt. Jaryn soudí, že nan ich chtěl asi někdo jezdit nebo tak něco. Ani bych se nedivila. Brouzdáme městem, pozorujeme lachtany, sem tam draky, leguány, ještěrky, pelikány … a už je tma. Máme v nohách přes deset kiláků . Usínáme, abychom zítra vstali.

Vstali… vstali a na vélet mazali. Je to tu jak na pijonýrským táboře. V 7:30 snídaňa, v 8:30 být na pozicích v hostelu u firmy kde jsem už z domu nakoupila vejlety, aby mě tu pak nejímala panika z té tuny nabídek. Dnes jedeme bay trip – kolem pobřeží k playa los perros (psí pláž) a víte proč? Protože ti krásní velcí krabi, co mám na fotkách ščípali ščípačkama piráti … a ti jim dali přezdívku psi … takže tak. Chvilku se kocháme, já mám pocit, že fotím ptáčka známého jako Darwinova pěnkava… jsou na všech ostrovech jen jeden druh, ale liší se např. Délkou zobáčku … ale furt je to pěnkava.

Pak vidíme Albatrosa a taky tereje modronohého a pak se potápíme dobré půl hodiny. Jaryn viděl žraloka … asi táááákhle velkýho a já prťavýho rejnoka. Ale viditelnost je malá, voda je plná písku … no a konečně Las Grietas – místo kde je křišťálově čistá voda, skoro jako v tý naší studánce … jen tam kol není tel les a vřes … je nehnutá a stojatá a chladivá. Šnorchlujeme a pozorujeme rybky. A tím končí naše první lodní výprava. Je jedna odpoledne a tak utíkáme do tý naší levný uličky na polední meníčko za pět a pak si chytáme taxíka a jedem na další výlet asi 20km odtud je ranč El Chato a svobodně si na něm žijou dlouho očekávaní giganti – želvy. Nikdo je tam nedrží. Pán to nazval tam vysočinou – jestli jsme byli 450 metrů nad mořem – tak asi jo… tak to bylo jako doma ve Vladislavi …hodně tam prý prší, celý rok je tam zeleno a želvy jen natahují krčiska a skoro nemusí ani udělat krok. Všude mají jezírka s bahnem a užívají si lázně, nebo sou zalezlý ve stínu, baští ovoce (veškerý co tu je) a nebo trávu. Pán nám vysvětlil rozdíl mezi holkama a klukama, velikost, výšku, váhu a věk… a taky jak jsou srostlý s krunýřem … no mívají prý 300kg a 200let, panečku teda. Holky sou menší a mají kratičký zadní nožičky … tak jsme tam ty krasavice obdivovali a já se cítila jak v Nekonečným Příběhu … opravdu obrovský a krásný zážitek. Jo a nesmí se k nim víc jak na dva metry. Do roku 1960 je lidi ještě jedli a vnímají nás stale jako predátora. Ne že by před námi vzali nohy na ramena… ale prostě se schovají do svýho domečku, když se leknou… a to nechceme.

Od želv nás veze náš pan taxikář k "Lava Tuneles" je to 400m dlouhá obrovská podzemní chodba – snad místy I 10m vysoká … vzniklá sopečnou činností. To si procházíme a pak už nás pán veze zpět do Puerto Ayory a necháváme se vysadit u vstupu na "Tortuga bay" je to zase národní park, jde se k tomu asi půl hodiny a je to neskutečně bílá, nádherná, písečná pláž … jenže máme smůlu, že přicházíme těsně před zavíračkou, takže nabíráme kosmické tempo, chvilku se kocháme aniž bychom se vokópali a chvátáme zase zpět. Teda už tolik ne… na to že pán na bráně v pět večer zavře park jak nám vyhrožoval, tak teda furt pouští lidi dovnitř, což už by tam ani nemohli stihnout doběhnout. Trochu to nechápeme, proč to tak je, je to škoda, ale tak asi nemá cenu nad vším moc hloubat.

Kupujeme si galon vody za 3,5, sedíme na lavičce na nábřeží a kocháme se úplňkem který dnes je. Právě vyšel … ještě na západě zachází slunko a on už se tetelí na nebi taky. Já se začínám taky tetelit, husí kůžu mám jak stodolu, zase tady dneska někdo přebral slunce … tak honem do kutlochu, protože zejtra se vstává dokonce před šestou, protože zejtra je co? Zejtra je další den a taky vejlééééét!!!!

A trochu moudra nakonec – a to víte, že Galapágy jsou plavací ostrovy? Že každý z nich urazí za rok cca 1-2cm? a že ty dál od Ekvádoru jsou nejmladší a ty co jsou nejblíž k Ekvádoru pomalu umírají? Jsou to sopečné ostrovy, kolem kterých je fakt živo, Z jihu proudí studená voda Humboldtova proudu, ze západu je to rovněž studený proud Cromwellův, ale od severu dodává Galapágám naopak teplou vodu Panamský proud. Teplotní rozdíly vody mohou u jednotlivých ostrovů činit ve stejném období až 10°C, nejstudenější bývá západní pobřeží ostrova Isabela, nejteplejší vodu mají dva malé severní ostrůvky Darwin a Wolf. Tato teplotní diverzita vody způsobuje, že ostrovy i okolní vody jsou domovem jak druhů vyloženě tropických, tak i studenomylných. Kdo může být zářnějším příkladem toho, že tomu tak skutečně je, než malý endemický tučňák galapážský, kterému se již věky daří zde, přímo na rovníku, na Galapágách!

Tak jo – dobrou!