Santa Elena / Monteverde - CuriCancha a el Tigre catarata

Z netu: Těmito názvy se označují dvě unikátní přírodní rezervace v okolí stejnojmenných vesnic, které se nacházejí nedaleko od sebe v oblasti horského hřebene Cordillera de Tilarán na jih od jezera Arenal. Obě rezervace byly založeny místními obyvateli, jsou spravovány nevládními neziskovými organizacemi a nabízejí procházky v prostředí horského mlžného lesa, v nadmořské výšce 1 400 až 1 700 m a s teplotami okolo 15 °C. Reserva Monteverde je známější a navštěvovanější. Nachází se na kontinentálním rozvodí, kde na jednu stranu stéká voda do Karibského moře a na druhou stranu do Tichého oceánu.

Dnešek byl nádherný den. Plně splňoval vše, co je výše. Byl deštný, byl mlžný a sedmnáctistupňový. Snídali jsme na terase před pokojem a jak se kolem nás valily mraky, lehce nás to sprchovalo už nad vajíčkama. Hned ráno jsme měli namířeno do CuriCancha – takového pralesa pralesíčka, plného stezek a okruhů. Hned na začátku hodovali kolibříci na fialovejch kytkách, pak už jsme spíše obdivovali stromy, fíkusy a jak ze všeho něco roste a z toho roste něco dalšího. Taky jsem hned na začátku zjistila, že mi došla baterka ve foťáku, ale nevraceli jsme se. Halt budou dnes z části dne mobilovky. Když jsme měli v nohách asi tak zhruba 4 km, všimli jsme si, že o jeden strom je lidský zájem přímo extrémní. Tak jsme šli taky tam a taky jsme měli zájem. Quetzal, nebo chcete-li kvesal chocholatý si tu sedí a nakrucuje se před kamerami. A má na to. Je to náramný fešák.

Co nám říká slečna wiki: Dorůstá 36 cm a váží asi 210 g. Samci jsou převážně leskle zelení s červeným břichem, prodlouženým peřím na křídlech a žlutým zobákem. Jejich nejvýraznějším znakem je však až 64 cm dlouhý ocas - ve skutečnosti prodloužené svrchní krovky ocasní.

Kocháme se a já se jej snažím zachytit na základní objektiv, protože jsem tele a vyhodnotila jsem, že do pralesa v dešti, chladnu a větru tele potřeba nebude. Bylo by potřeba. Měla bych bývala krásnýho ptáčka do sbírky. Mám ho I tak. Ale narozdíl od něj, fotka není výstavní.

No je čas změnit místo výskytu, protože se chystáme na vodopády "El Tigre" kam poslední návštěvníky pouští v půl druhé odpoledne. Stavujeme se fofrem na ubytku pro nabitou baterku I pro to tele a jedeme úplně na druhou stranu od Santa Eleny, než jsme byli teď. Moc aut nepotkáváme, vjíždíme do mraků, stěrače stírají, světla svítí. Na místě kupujeme vstupenky a moc se nezdržujeme a vzhůru dolů. Padáme do údolí prakticky střemhlav. Je to teda hloubka, to vám povím. Jdeme opatrně, je tu kluzko, blátivo a všade plno mokrých listů. Asi po dvou kilometrech vidíme první dva prťavé vodopády a hned po nich fakt velkej. Tím myslím, že padá z dost slušné výšky a je takový majestátní. Déšť zesiluje, nevadí. Jdeme dál. Sem to tak nějak patří. Mezi jednotlivými vodopády, kterých tu je celkem šest a nejsou všechny v jednom údolíčku, jsou dost velké výškové rozdíly. Sem tam je to řešeno "hanging bridges" ale těmi opravdovými … pro jednoho člověka maximálně píší na varovných cedulích. Jsou to taková ta prkénka a lana a nějak to drží a vy po tom jdete a zároveň se pěkně pohoupete. Masakr. Taky tu protékají různé vodní toky a potoky I po stezce a v jedné z nich si namáčím pro jistotu I boty, abych neměla náhodou pocit, že mám něco suchého. Jsem zmáchaná od hlavy k pate, nevím jestli jsem tak spocená, nebo promoklá, nebo za to mohou ty vodopády. Zcela alibisticky prohlašuji, že prostě chčije a chčije.

Máme za sebou poslední vodopád, mosty, schody, údolíčka a teď nás čeká návrat nahoru. Ale my jsme fikaní. My máme Hatátitlu a Ilčiho a ti nás vezou. Brblají, frkají, no já se jim teda vůbec nedivím. Úplně rozumím, co si říkají. My se vezeme a jsme takoví celí spokojení. Můj kůň se jmenuje Malibu … jestlivá ono to něco neznamená.

Nahoře na kopci, zpět ve výchozím bode, koně hladím a děkuju jim, že nás tak pěkně vyvezli. No a teď já vyvezu Jaryna naším vozem značky Jimny do vobchodu pro základní suroviny jako je třeba Centenario … a valíme do ubytka vzít na sebe něco suchého a teplého.

Musím říct, že Monteverde mi učarovalo. Je tu krásně. Když jsem před pár dny psala, že si jedem odpočnout od teplot a slunce, nemyslela jsem, že to bude až tak doslova. Tož zítra zpět k pobřeží Pacifiku. Vám všem přeji krásný víkend, ať vám už tam konečně vyleze to sluníčko a nefláká to.

Ahoj zítra!!!