Surfaři, Playa Negra a jiná havěť

Hej, já dycky strašně toužila po různých věcech, ale chápete to, že vod teď sem i manželka surfaře???!!! Hustýýýý!!!! Bod Zlomu, kultovní film, Patrick Swayze a Keanu Reeves a Jaryn ...

Ráno jsme vstali pozdě, nějaké východy slunka u Pacifiku nehrozí ... snídáme a čučíme na oceán. Vlny jak stodoly, rachot lebek a kam oko pohlédne surfař. Stojí čelem k moři a fascinovaně zírají. Nebo je vidíme rozeseté vzadu za vlnama čekat na tu pravou, vopravdovou akorát kudrnatou ... když jede ... pádlují, vyskakují během fteřiny na surf a valí ... vlny je přelévají a oni jedou dál tunelem z vody ... fascinovaně čumíme celé dopoledne... já su v klidu... já su strážce uplavaných papučí, kabelek a fotograf. Ale v mém týmu houstne atmosféra. Leňa s Jarynem nasávají teorii, kdyby měli tablet a tužku tak si to snad I malujou, co kdy a jak... každopádně jsou připraveni... jsem ráda že mě se tenhle adrenalin netýká. Mě stačilo se topit na Soče ...

Přichází třetí odpolední, přichází lector Manu, Jarynovi vybírá místo surfu podpěru stropu, bo nic většího už tu nemají ... Léně našel něco pro trpaslíky. Pučil jim trika a hned jsou týmem surfařů. Jak obleček člověka zařadí. Ne já jim vážně fandím. Stačí pár kroků a jsme u cvičné pláže, kde ty vlny nejsou jak stodoly, ale jako menší stodoly. Následuje 15minut teorie a nácviku náskoku na prkno. Trochu mi to připomíná Petra Máchala a čerta v hodnosti vlka na vojně v pohádce s Čerty nejsou žerty. K zemííííí, vstyk!!! Akorát tady se řve: AGAIN!!!

A de se na to. Jsou to bojovníci... a jsou úžasní, vidím povedené jízdy, vidím velmi kreativní pády, vidím odhodlání ... a mám v týmu surfaře.