Tak a je to tady ...

Nemožné ... opravdu ... po dvou přesunech z roku 2020 ... řekli jsme si do třetice.... v listopadu vybrali datum a já začla s nejoblíbenější činností - plánování... dá se říct, že půl roku před cestou, cestuju prstem po mapě, sonduju a hledám co všechno teda prožijem. Nejsme troškaři a protože už víme, že Kostariky není nikdy dost, plánujeme to skoro na měsíc. Když už... tak už.

V lednu se do toho přimotala ještě cesta kamarádů a jak jinak prožívám ji celou s nimi - testy, antigeny, povinná registrace a mezinárodní pojištění... KLM váhá zda bude lítat zámořský lety... stres. Prožívám to s nima a brečím radostí, když vidím první fotky z ráje. :D Prostě Och. 

Pomalu se blíží náš odlet a my stále děláme, že se vlastně vůbec nic neděje. Hlídáme zhoršující se situaci v ČR, ve světě ... a raději se netěšíme. Ale let stále nikdo neruší, testy máme negativní, veškerý papírnictví se povedlo a já ve dvě v noci držím v ruce QR kódy na kostariku. je 3.4. ... fajn. začínáme balit. Mám to nějaký těžký a část "batůžku" s fototechnikou rozdávám ostatním ... z velkýho batohu oddělávám jedny trencle páč mi příde, že toho vleču fakt nějak moc... 

4.4. 00:01 budík ... vyrážíme. autem do Prahy. Letecky přes Amstr, Frantíky a konečná destinace San José, Costa Rica.  Jsem mistr check-in a všechny sedadla ve všech letadlech vybírám vzorně nad křídly. Boeing 777-200 má tak dlouhý křídlo že typuju 30 metrů a je to 30metrů pružnosti, prohýbání se a plechu... nespíme. letíme dnem a letíme do toho samýho dne. Costa Rica. HEURÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉKA. Jo ... trochu bulím. Nechce se mi tomu věřit, že po roce izolace, spolu s dalšíma 400 lidma přistáváme v San Jose .... 

Usměvavě přijati procházíme imigration a vyrážíme pro zamluvený auto do firmy Dollar, borec mi to předá jako kdybych si pučovala golfový hole ... za jízdy objevuji v automatu manuální ruční brzdu ... nicméně jedeme. Po ubytování vyrážíme do víru velkoměsta, které je utichlé a spící, Jsou velikonoce a vše je zavřeno. Objevujeme hospodu a Jaryn si dává svůj první vysněnej škopek ... my dvě s Lenkou připomínáme muzeum voskových figurín a ani nevíme zda dojdeme zpět do hostelu. Tak dobrou lidi!!!