Toulky v Matapalu aneb jižním cípem Corcovada

Řeklo by se Dos Brazos, poslední domek za vesničkou Dos Brazos, domek pohlcený v pralese... to bude řev ptáků, vopičáků a "elektrikářů" všech těch malinkých broučků, co dělaj neskutečnej bordel zadníma nožičkama. Houby. Budí nás kompresor a bagr. Hned za naší chajdaloupkou. Hned za naší chajdaloupkou teče řeka a přes tu řeku chybí most. A ten se teď buduje. Inu aspoň nemáme problém se vstáváním a vrháme se do nového dne se vší vervou. Jedeme dnes s Chunnym na vejlet. JO. Slyšíte dobře, na vejletě se taky ještě dá jet na vejlet. Pojedem přes Puerto Jimenéz dolů na samou špici poloostrova Osa, na okraj Corcovada, kde je k vidění dost zvířat, protože na okraji je víc ovocných stromů. Jsem prý dobrý řidič, normálně se tam jede až dvě hodiny, za hodinku jsme na místě. Tak jednak už vím, že když se jede po tomhle povrchu, je lepší jet rychle, auto ty ďoury přeletí a jednak to auto a tím pádem ani ty tlumiče nejsou moje. Tak to tak nebolí. Ale nebojte... třem ďurám se vyhnu do dvou padnu. Sem holka šikovná a snažím se. A to sem vám ani nevykecala, že už asi 14 dní putujem bez SPZ. Skončila někde v brodu na Nicoye ... není. Prostě není.

Jsme na místě. Parkujeme u pralesního báru a to nás zláká na studený pívo a mangový smoothe. Chunny odbíhá k jakémusi keři a podává nám něco jako třešně a nazývá to krejzy frujt. Dvě minuty v puse a všechno je cukr. Je to bláznivý ovoce. Slupnu pak citron jak nic a Jaryn má sladký pívo. Vyrážíme. Náš průvodce je tico. Umí španělsky a každý dvacátý slovo anglicky a taky zvládá bravurně pantomimu. I zde se staví most, bryskně nám vysvětluje, že tato cesta vede na Siera Leonne a jak začne pršet, no Siera, no nic. Konec, šlus. Kdybych bydlela v Siera Leonne chtěla bych most. Chápu. Mizíme do djungle a cesta by se dala popsat do kopce, z kopce, přebrodit řeku a tak několikrát dokola a jsme u prvního vodopádku. Malej vodopádek nese jméno nějak asi jako "Carbonara" jak zjišťuji od Channyho. Malej vodopád, malý jezírko ke koupání a malá hrana skály za vodopádem, ze které si můžete skočit. Akorát pro nás. Chunny vedle vodopádu dloube do země a nachází, co hledá. Maže si celý obličej jakýmsi šedým jílovitým bahnem a to same se děje i nám. Připadám si jak s jílovou maskou od Avonu. My vypadáme tak nějak, ale Chunnyho takhle potkat uprostřed pralesa pod vodopádem, trochu bych se bála o holý život. Za pět minut můžeme spláchnout. Voda příjemně chladí a trvá nám to než se vypravujeme jít dál.

Zde dochází k malému nedorozumnění, bo jsem jelito a pamatuji se, že k jeskyním je to tam a Chunny ukazuje inam. A já říkám že chceme moc k caves a pidi vodopádku. A Chunny zas jako že, takže No rívr ... džungle, no rívr. No a protože já nechci žádnej rívr ale chcu kejvs, schodujeme se na směru a vyrážíme na tříhodinový trek ... džunglí. No rívr, no kejvs. Kopce, stromy, kopce, stromy. Vopice, pavouci a jedna žába. No frogs. Zoncna tu zoncnovala dva roky tak, že žádný frogs enymór. A to jsme tu doufali v tu oranžovo černou pralesničku.OK, no frogs. Zato nám ukazuje strom, do kterýho když uděláte malou dírku, tak z něj něco teče a to něco je dobrý proti moskytům, když se tím pomatláte a po chvíli celí zběláte a taky to krásně hoří. Pro lepší demonstraci zapaluje přímo tu dírku ve stromu. Hoří. Hasíme. Malá dirka OK. Velký kus pryč, strom umře. A o kousek dál je strom, do něhož když uděláte dirku, tak z něj teče něco bílého a to je prej moc fajn na žaludek a hlavně na žaludek po opici. OK, ale Chunny, fakt dem dobře k těm kejvs? Chunny pochopuje a měníme směr pralesem zpět k naší vysněné destinaci. Asi za hodinku dosahujeme cíle. Je to vlastně taková třípatrová kaskáda maličkých vodopádků, kterou musíme vylézt až nahoru a tam to je... Jeskyňka max pro tři osoby, chladivá sladká voda a asi dvoumetrovej vodopád. V jeskyňce krápníky jak na Macoše a ve vodě malilinkatý kousavý potvory. Piraně to nejsou. Tak je to dobrý. Ven mě už nikdo nedostane. Myslím, že jak jsem tam vlezla,odpařila jsem půlku jezírka. Bohužel zůstat nelze. Jsou už tři a je to ještě štreka zpět.

Vynecháváme pána oceána, protože víme, že není koupací, že je spíš koukací. V této části jsou ve vodě doslova balvany a když takhle jde vlna a jebne vám takovej balvan na palec u nohy, uprchnete a už se jen koukáte jak je to všechno malebný a krásný. No, tak to jsme dnes neviděli. Máme hlad a těšíme se na Arroz con pollo a mangový smoothe a kybl kafe. A to všechno máme tam co fčera a znovu jsme přejezení, uondaní a celí spokojení. Vyrážíme se vyspat do našeho domečku vedle kterýho stojí bagr a čeká, že si nás ráno vychutná. Ale má smůlu. My totiž vstanem dřív než von.