Z Amazonie do Hor

Včera jsem ani nic nepsala, den byl ve znamení přesunu z Amazonie zpět do Quita. Naposledy jsme se dvě hodinky projeli po řece a příjemně nás chladil vzduch. Na vstupní bod do parku pro nás za chvíli přijel autobus a dovezl nás do Lago Agrio, kde jsme měli v jednom hezkém hotýlku čas na oběd a renovaci před osmihodinovou cestou dalším busem zpět do Quita. Cestu tam jsme spíše prospali, ale občas to drncalo tak, že nás to vzbudilo a byli jsme fakt rádi, že to nevidíme. Leželi jsme, ale v tomto místě jsme spíše levitovali. Tak teď jsme to teda viděli… uff. Autobus nás vlastně vezl z jakýchsi dvěste metrů nad mořem zpět do 2 800 metrů nad mořem a stoupání vede dost slušným horským pásmem s hlubokými roklinami a v jednom místě, právě tam, kde nás to cestou tam budilo servalo cos původní silnici a asi 30metrů pod námi byl stržený I most. Objížděli jsme to tedy hlínou, asi chystanou novou silnicí. No … dva tiráci před námi to nezvládli, překotili se a I tuto cestu slušně zatarasili. Chvilku jsme čekali a pak se to kyvadlově rozjelo. Takový autobus, který už ani neví, co jsou tlumiče, má opravdu spoustu práce. Nejen hlína, nebo spíše bahýnko, ale I několik fakt prudkých kopců, kam bych si troufla tak se 4WD nakonec nějak dýchavičně bronchiticky vyjel … a byl to výkon, že to roztleskalo celý autobus. Možná I proto, že všichni chtěli mít těch osm hodin za sebou. Nakonec to zase dopadlo a tak nějak v jedenáct večer jsme byli před hostelem, kde nás čekal nocleh. Na recepci byla z dámského rodinného podniku zrovna španělsky mluvící babička a s tou jsem si dala dobrých dvacet minut španělské konverzace na téma ubytování, placení, objednaný taxík na druhý den a taky snídaně. Babi pochopila a stejně si na mě nakonec povolala posilu, dceru a s tou už to šlo hladce. Jestli se to tak dá říct, rychle jsme spali a rychle jsme přespali a v 7:45 už jsme seděli v taxíku na letiště pro naše koče. Vezla nás mama a její dvě dcery, tak jsme se ani nebáli. Operace s předáním vozu proběhly hladce, samozřejmě to nakonec dopadlo tak, že můj úsporný plán na obyč 2WD auto naprosto selhal, protože nabídnuté nabídce se prostě nedalo odolat. Pán mi dal neuvěřitelnou cenu na 4WD, automat už I s kamerkama při couvání a podobnýma pičičmundama. No nekup to za ty prachy. Ale ono… furt vzpomínám, jak jsme jeli s Leňou a Foxem v Peru v těch 4500metrech a I SUV supělo a chropělo a hlavně nejelo a říkali jsme mu mixer. Čeká nás to same a možná I víc. Takže jo, máme auto, máme batohy v něm a protože neměli slíbený router na který jsme se tak těšili… že to prý vůbec tady nemají takový věci, tak jsme si koupili ještě datové simky a jsme teď happy jak dva grepy a jsme na drátě už prostě furt. Dnes nás čeká jen výlet na Mitad del Mundo – střed země, kde po mnoha měřeních o zploštělosti země, stupních a minutách postavili památník na místě rovníku. My už jeden zažili v té Amazonii a ten mě těšil moc, prožili jsme si ho tak nějak v soukromí v primárním pralese a bylo to takový pěkný … no … tady je to famfárový a velký a spousta stánků a voblečků a všelikých těch blbin, co vlastně vůbec nikdo nepotřebuje. Ale památník moc pěknej, uvnitř v jednotlivých patrech představení incké kultury, Ekvádoru jako země atd atd a nahoře moc pěkný výhled na sever, východ, západ a kupodivu i jih. Dáváme si oběd … já zkouším celá chytrá z knížek "llapingachos" bramborové palačinky se sýrem a cibulí, smaženými vejci a pikantní klobásou. Jaryn si dává chuletu (kotlet) s rýží, volským vokem a přepadává mu to z talíře všemi směry. Určitě chceme zkusit hodně polévek, ty tu mají neskutečně dobrý.

Po obědě mažeme dál, já celá ščastná, že sem si koupila sluneční brojle, bo už z toho slunka švidrám a ty moje na mě trpělivě čekají doma a je jim tam bezpečno. Přejezd do Otavala, snadný, opravdu opravdu jsem velmi překvapena tříproudovými silnicemi, krásnými silnicemi, čistotou kolem nich, čistotou všude a hlavně naprosto nádhernými milými a přátelskými lidmi … fakt super! Do Otavala se moc těším, jsou zde nejproslulejší trhy jižní ameriky a okolo nádherná příroda, Už ve slušných výškách přes 3000metrů. Po příjezdu na hotel opět super recepční, který mě informuje, že středeční trhy jsou parádní, že jsou sice jako menší než ty sobotní, ale že to je teda jako fakt něco. Povídáme si o okolí a kam se chystáme, dostáváme nějaká doporučení navíc … která absolutně nevím jestli zvládnu. Dělají mi problem vyjít tři patra, zítra chci dát 14km kolem laguny Cuycocha … a nevím jestli pak zvládnu ještě nějaký vodopád. Na každý pád se v pokoji zdržujeme jen chvilku a razíme na vychajdu Otavalem … chechtáme se, že jestli dnešní trhy … kde spousta stánků už balí, protože je večer, jsou jako prt, jako nic, co nás asi čeká zítra ráno. No nic, dame si pivko a půjdem spat … protože zítra je taky den. Tak dobrou všichni.